Kdo byl Pavel Durdík?

Anna Žaludová
Tisk
( 5 Hlasů )

Pavel Durdík Pavel Durdík
Pavel Durdík
Přestože vystudoval v Praze medicínu, byl vším, jen ne řadovým lékařem. Pobýval v Rusku a v Holandské Východní Indii, byl ve Španělsku a ve Švýcarsku. Všude chodil s otevřenýma očima a všímal si způsobu života i myšlení lidí. Pod vlivem cestovatelské společnosti v domě U Halánků (dnešní Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur na Betlémském náměstí v Praze) a především samotného Vojty Náprstka se nadchl pro sběr předmětů, které nejvíce vypovídají o životě obyvatel různých částí světa. Kromě cestování, etnografie a samotné medicíny byl jeho velkým koníčkem ruský jazyk. Dopisoval si s Tolstým, překládal velikány ruské literatury jako byl Gogol, Ostrovský i samotný Tolstoj, psal o Turgeněvovi.

Kdo tedy byl Pavel Durdík, výrazná osobnost druhé poloviny 19. století s mnoha znalostmi a zájmy?


Pavel Durdík se narodil 23. května 1843 v Hořicích ve velké rodině kloboučníka. O dva roky později se rodina stěhuje do Hradce Králové. Z patnácti dětí (deseti synů a pěti dcer) se postupem času stávají právníci, lékaři, pedagogové, filozofové nebo učitelky, jeden ze synů přebírá otcovo řemeslo. Syn Pavel, budoucí etnograf a cestovatel, nejprve absolvuje hradecké gymnázium a poté odchází studovat medicínu do Prahy.

V atmosféře doby, kdy doznívá české národní obrození, se Pavel Durdík přidává k větvi slavjanofilské. Vidí v Rusku ochránce Slovanů a směr, kam by se český národ měl zaměřit. Krátce po ukončení studií na pražské medicíně (roku 1868) odjíždí do Ruska. V Jagotíně u Kyjeva se stává osobním lékařem knížete Repnina. Zde také začíná svou publikační činnost. Přispívá do ruských novin o české kultuře a životě. Jeho úvahy jsou mnohdy velmi kritické a útočné, proto začíná používat pseudonym A. F. Balan. Po zkušenostech v Rusku se terčem jeho kritiky stává snílkovské slavjanofilství. Z důvodu neplatnosti pražského lékařského diplomu v Rusku se Pavel Durdík podrobuje v Moskvě novým zkouškám, posléze přijímá místo ředitele nemocnice na statcích hraběte Orlova Davydova v Serpuchově u Moskvy. Věnuje se však i studiu ruské literatury a umění. Studie posílá do Národních listů a do Osvěty.

Ani po návratu do Čech se s posláním řadového lékaře a s poměry doma nedokáže smířit. Ve společnosti, shromažďující se v domě U Halánků, je stržen zápalem Vojty Náprstka po poznání dalekých krajů a zprostředkování poznatků veřejnosti prostřednictvím výstav, článků a přednášek. Je rozhodnut vstoupit do služeb holandských koloniálních vojsk v Holandské Východní Indii (dnešní Indonésii), aby zde působil nejen jako lékař, ale i jako samotným Náprstkem vyškolený etnograf.

Do Holandské Východní Indie odjíždí koncem roku 1877. Po dvouměsíčním pobytu v Batávii (dnešní Jakarta) je poslán do Padangu na Západní Sumatře. Odtud se přesunuje na bojiště v Acehu na severu Sumatry, kde jako vojenský lékař ošetřuje zraněné v acežsko-holandské válce. Po dobu jednoho roku a šesti měsíců se utváří jeho pohled a názor na nesmyslnou válku, která není ničím jiným, než kořistnickým útokem kolonizující mocnosti na nádhernou zemi s obyvateli, kteří se své svobody nehodlají jen tak vzdát. V korespondenci s Vojtou Náprstkem vyjadřuje porozumění domorodcům, kteří primitivními zbraněmi brání svou zemi a neváhají obětovat vlastní život.

Slovutný meč klewang Slovutný meč klewang
Slovutný meč klewang
Postižen těžkou malárií je po osmnácti měsících převezen zpět na Západní Sumatru do pevnosti Fort de Kock, aby se zde vyléčil a poté se opět mohl vrátit a odsloužit na krvavém bojišti dalších šestnáct měsíců. Přestože je Durdík svou prací plně vytížen, všímá si způsobu života místních obyvatel, jejich jazyka a kultury a snaží se i přes válečnou situaci sbírat etnografické předměty, mezi které patří především několik proslulých mečů (klewang), nože (rencong), kopí, štíty, látky atd.

Po ukončení služby na bojišti je Durdík poslán k vojenské posádce na ostrov Nias u západního pobřeží Sumatry. Po dobu dvou let se zde zabývá životem místního obyvatelstva, dopisuje si s Náprstkem, připravuje materiály pro budoucí publikace a provádí řadu entomologických a etnografických sběrů. Mezi cenné předměty, které jsou uloženy v Náprstkově muzeu, patří například oděvy, ozdoby, hračky, předměty k užití při práci a lovu, nože, štíty, válečné oděvy a velký soubor sošek předků, adu, které jsou významnou součástí niaské kultury a každodenního života.

S otřeseným zdravím a srdcem oslabeným malárií se po téměř šesti letech vrací Pavel Durdík do Prahy, kde bydlí u své sestry. Lékařskou praxi vykonávat nemusí, finančně je zajištěn. Podniká ještě další dvě krátké cesty, roku 1888 do Ženevy a roku 1894 do Španělska. Občas přednáší, publikuje cestopisné poznatky, literární statě, překlady z ruštiny a dává soustavnější knižní tvar svým poznatkům z ciziny, především ze Sumatry. Vede skromnou korespondenci a v Praze žije spíše osamoceně.

Později se Pavel Durdík stěhuje do Jaroměře. V září roku 1901 je však náhle raněn mrtvicí, jejímž následkem mu zcela ochrnuje pravá polovina těla. 16. srpna roku 1903 umírá při návštěvě svého přítele v Jaroměři.


Dílo

  • Články, statě a úvahy v periodikách Osvěta, Květy, Světozor, Slovanský sborník, Zlatá Praha, Ženské listy
  • Knihy
    Pět let na Sumatře. Vyprávění vojenského lékaře (1893)
    Příroda a zvířata na Sumatře. Obrázky z horských krajů (1894)
    Zápasy s býky (1895)
    U lidožroutů (1897)
    Maželství v tropech (1902)
    O domácím životě Niasovců (1884)


  •