Tenggara.net

Tradičně jsem nevěděl kam s tím, ale na jazyku jsem to měl dlouho: vlastně od té doby, co jsem byl v Indo poprvé. Navíc nedávno se sesunula skládky u Bandungu a v živé paměti mám článek z JKT POST před X lety, kdy nějaký enviromentální expert komentoval rapidně se zhoršující ekologickou situaci v Indo, takže sem s tím.

Každýho, kdo do Indonesie přijede musí minimálně trknout to, kolik PET flašek za, řekněme, měsíční pobyt vyprázdní... (vím že se to dá řešit takovým tím reservoirem na 10 litrů ze kterého si můžete flašky doplňovat, ale ten jsme nikde nezažili- jen viděli v nějakým lepším bydlení na Bali), tedy ptám se situace znalých, existuje v Indo něco takovýho jako recyklace, nebo to všechno vyletí komínem? díky

... ale obavám se, že dozvědět se úplnou pravdu též nechci. :?

Předně: tvojí otázku ti nezodpovím, neboť nejsem problému znalý, a asi nepřispěji ničím novým. To jen tak na úvod.

Mě samotného za můj pobyt v Indonésii otázka odpadu napadala často, ale raději jsem popeláře (dá-li se jim tak vůbec říkat) nesledoval - hádám, že situace z Bandungu se může opakovat asi kdekoli. Bohužel. V těch černějších chvílích jsem musel konstatovat, že jednou Indonésani sami sebe utopí v odpadcích, a pokud je nestihne záhuba touto cestou, tak asi umřou hlady, protože políčka a pralesy budou muset ustoupit skládkám.
Máš totiž bohužel pravdu v tom, že spotřeba PET lahví a igelitových pytlíků tam je neskutečná, balí do toho snad všechno, co se dá. A něco se s tím dít musí... já bych řekl, že co hoří, to spálí (asi někde ve velkém, ale svědkem jsem nikdy nebyl), anebo to pohřbí kamsi pod zem, což je prašť jako uhoď, že.

Rád bych věřil tomu, že alespoň ve velkých městech existuje něco jako spalovna, kde vědí, jak na to, nebo, ještě lépe, že mají nějakou třídírnu odpadu, který dokáží recyklovat (s papírem to umí určitě - ale plasty... :?. Mám ale dojem, že zádrhel je ve dvou věcech:
1) stará známá písnička s nedostatkem peněz (slýcháme ji všude na světě) a
2) vpodstatě nulová "ekologická gramotnost" obyvatelstva - té si člověk na cestách všimne - mně osobně nejvíc "dostala" situace, když jsem jel na trajektu na Flores. Stojím u zábradlí, koukám na moře, a najednou vidím, jak několik delfínů hopsá podél lodi. To neuniklo ani Indonésanům, a tak jsme se kochali a kochali, až jedno děcko vedle mě vzalo prazdnou PET láhev a chystalo se jí hodit delfínům. Tak jsem ho zadržel a indonésky mu povídám, ať to nedělá bla bla bla... dítě na mě koukalo jak na zjevení, pak se otočilo a přešlo na pravobok, odkud mrštilo lahev nebohým mořským tvorům, ať si s ní už nějak poradí...

Dokud ministerstvo školství ve spolupráci s ministerstvem životního prostředí nezahájí celoplošnou skolní kampaň, bude se nebohá Indonésie čím dál tím víc utápět v tunách odpadu, což jistě zanechá hluboké rány na tamní přírodě. Můžeme jen doufat, že se tak stane co nejdříve, a myslet na to i při našich cestách.

Mnohdy bohužel není ani koš, natož recyklace. Takže se flaška nebo cokoliv pustí na zem, a je vystaráno. Odklidí to přeci "vláda" nebo každopádně někdo jiný. Ta situace je velmi složitá a souvisí s přístupem Indonésanů ke světu kolem sebe. Znají akorát dvě polohy "masih banyak" - "ještě dost" a "sudah jarang" nebo "sudah kurang" - už málo. To že prostě vykácí nějaké území, a pak jim voda spláchne barák, to je holt osud. Souvisí to dost s jejich ležérností a fatalismem. Koncept ochrany přírody je jim do značné míry cizí, příroda v odlehlých místech je neposkvrněná jen potud, pokud nemají prostředky, jak jí likvidovat. Je to smutná pravda, ale je to tak. Čistou přírodu můžeme mít asi jen tehdy, žijeme-li v chudobě nebo v luxusu, nic mezi tím (empirické pozorování) ...

Pozor ale, nerad bych to viděl moc schématicky. A nechci vše odsuzovat šmahem... Ty příčiny jsou docela hluboké...pohnutá historie, chudoba, přeskočení určitých stádií ekonomického vývoje, které se třeba vyskytly v Evropě. Indonésie ani není ojedinělá, viz např. Indie, Filipíny. Asi to tedy ani nesouvisí s vyznáním.

Mimochodem, lidé často bojují s těžkým živobytím, každodenními strastmi, někdy jsou i pošlapávána lidská práva... jak můžeme chtít aby se někdo staral o recyklaci, když neví, kde nabrat pitnou vodu?

Chci tímto jen upozornit, že to není tak jasný problém "my milovníci čisťounké přírody vs. oni primitivové".

Někdy se stydím i u nás, stačí se podívat u silnice. Je to jen otázka míry.

A na závěr: pokud je někdo informován o situaci v recyklaci odpadů, rádi si poslechneme i názor o tom, jak se to vyvíjí.

No ono stačí dálkový autobus, jehož koš se u motorestu vysype na parkoviště, to jsem teda fakt čuměl.
Ja žiju v přesvědčení (zřejmě naivně), že země s 180 mil. obyvateli s tím něco dělat musí, vzpomínám si na nějakej článek v Respektu, kterej byl o Číně a tam se autor děsil toho, co se stane až čínská velo populace objevi krásu jizdy na skutru.
K Tokově připomíncePane kolego, ale o tohle by se meli starat, ti co se v pitné vodě můžou koupat. Ja nespilam, běžňákovi místňákovi, ale šéfíkovi, co tahá za drátky...

Je pravda, že u nás se stačí podívat u silnice, ale ono se taky stačí mrknout se do Kota v JKT, což je něco jako turistická atrakce...když jsme tam s kamarádem místňákem byli, tak se málem studem propadl

no nazor odbornika je zde, jak vidno, zapotřebí jako sůl

Samozřejmě že se svinstvo z lodi sype do moře, i když např. na lodích spol. Pelni je vedle košů výrazným písmem napsáno: Dilarang membuang sampah ke laut neboli zakázáno vyhazovat odpad do moře, DOSLOVA.

Zajímavé je, že na lodi jsou uklízecí čety, které v pravidelných intervalech smetají odpadky, vysypávají koše, atd. Obsah košů jde do velkých plastových pytlů. Ty jsou posléze sypány do moře. Loď zkrátka vyjede a všechno, co se nashromáždilo v přístavu díky uklízecí přestávce, jde přes palubu. Pytle, jídelní odpad, PET lahve, zářivky (to byla jedna ze "zajímavostí"). Kdyby jim překážela tuna kyanidu, vylejí jí také jelikož málokoho trápí principy čistého prostředí. Moře je prostě veliké, a vysypání odpadu se považuje asi tak, jako když do něj plivnete.

Je to test Vaší povahy, jestli dovedete být jen účastníkem podobného divadla. Nic jiného Vám ani nezbývá, jelikož případné vysvětlování nebude mít jakýkoliv vliv, leda že byste mluvili plynně indonésky, ale ani tak by Vás na 99% nepochopili, nebo by to odkývali a příště udělali zase. Je to jeden z paradoxů z cest o téhle zemi.