Co se týče Semeru, je to východní Jáva, kam deště přicházejí později, dejme tomu v listopadu. Můj kolega byl na Ranu Pani/ Ranu Kumbolo v listopadu a bez dešťů a navíc "po sezóně". Takže by to dost možná za pokus stálo, je třeba zkusit lokální podmínky (počasí je v posledních letech často "vzhůru nohama". Když pomyslím na východní Jávu, od Semeru na východ jsou ještě 2 "masivy" třítisícových sopek - G. Argopuro/ Yang Plateau a G. Raung/ Merapi/ Kawah Ijen. Píše se, že na svazích G. Raung je největší zachovalý původní les na Jávě. Mimochodem, další trek je možný v N.P. Meru Betiri, kam jsem se ještě nedostal a když se přeneseme hodně na západ Jávy, tak určitě N.P. Ujung Kulon. Ale Poslední 2 jmenovaná místa mají sice divočinu, ale nejsou to sopky. Můj známý - mimořádně po Indonésii zcestovalý Lázsló Wágner(viz
www.east-indonesia.info) - mimochodem považuje národní parky na Jávě za jedny z nejlepších v Indonésii.