Tenggara.net

Díky Toku,
stránky jsem četla a Tvůj kamarád tam popisuje cestu velmi dobře, ale přesto si netroufám jít bez průvodce divokou přírodou. Někde jsem četla, že když průvodce umí anglicky, tak že většinou chce jen turisty obrat, prý je lépe najmout si nějakého místního průvodce bez AJ a takový prý nejsou ještě tolik zkažení turismem nebo jak to říct a mohli by být solidní. Netuším co je na tom pravdy... Víš o tom něco? Nevím, zda je na Papui tak snadné sehnat průvodce jako je třeba v Malaysii. Mimo jiné, Tvůj kamarád Michal byl i na Siberutu. Nevíš od něho náhodou nějaké info zda ostrov stál za to nebo ne? Na stránkách má jen foto Siberut bez cestopisu. Ale jinak stránky má perfektně udělané o Papui.

Co se týče průvodců: samozřejmě, že když je nějaký průvodce "profesionál", zpravidla mluví anglicky a může mít větší tendenci k nepoctivosti, než náhodný člověk "z lidu", zase může mít více pochopení pro potřeby turisty. Pokud si to můžeš dovolit, váhat o "zkušeném" průvodci nemusíš.

Jde o to, co od své návštěvy očekáváš? Autentické zážitky, nebo fotografie z dobře známé a zaručeně reálné "divočiny"? Chápu tvou motivaci, ale na druhou stranu ti chci naznačit, že "highlights" uvedené v průvodci nemusí být vždy opravdu to nejzajímavější a nejvíc zapamatováníhodné. Autentické zážitky získáš často na dost "obyčejných" místech.

Jde tu víceméně o koncepci celé cesty... vybírat si třešničky na dortu, které jsou vzdálené od sebe třeba 5000 km (přibližná vzdálenost Siberut- Papua) v rámci nepříliš dlouhé návštěvy?

Pokud by ses chtěla poradit o konceptu tvé cesty, založ příspěvek typu "Dva měsíce v Indonésii- zajímavá etnika" v rubrice
RÁDCE, zvlášť pokud máš dostatek času. Rubriky jednotlivých ostrovů jsou spíše pro podrobnější diskusi. Doufám, že se k tomuto tématu vyjádří kromě mě i jiní.