dekuju za typ, rada se na odkaz podivam. A tady trocha slibovaneho povidani.
Naše cesta začíná v Jakarte v květnu 2009. Přes internet máme předem zaplacenou letenku s Mandala Air z Jakarty na ostrov Tarakan, dle průvodce jediné místo, odkud existuje letecké spojeni s Long Bawan. Tarakan není zrovna rajským místem a proto je dobré strávit zde co nejméně času. Lonely Planet doporučovaný hotel Taufiq nedoporučujem, ale najde se zde I pár lepších ubytování za rozumné ceny.
Spoj do Long Bawanu nám letí z areálu MAF (Missionary Air Flights), kde jsme si již dva měsíce dopředu rezervovali let. MAF je vybaven několika malými letadly o kapacitě do 5ti osob a spojuje nedostupné vnitrozemské vesnice Kalimantanu s okolním světem. Jednotlivá letadla jsou řízena zkušenými piloty, překvapivě všichni americké národnosti. Let trvá přibližně hodinu a pokud máte štěstí na počasí, je, nač se koukat, neb letová hladina je max okolo 3500 mnm a k tomu navíc můžete fotit či kamerovat po celou dobu letu.
Long Bawan a celá oblast Krayan národního parku se nachází okolo 1500 mnm na hranicích s Malajzií, teplota přes den 28-30 C, v noci 18-25 C. Doba dešťů říjen – březen, ale I v období sucha může přijít nepříjemný ceďák. Není zde žádná banka, směnárna či bankomat, takže vzít s sebou paklík Rupií ve vodotěsném pytlíku.
Při příletu na nás (krom půlky vesnice) čekal Alex Balan, místní průvodce (tel.č. z Lonely Planet). U něj jsme také byli ubytováni první a poslední noc a ten nám také zařizoval program v džungli včetně místních průvodců, dle našich přání a možností. Je to velice milý a příjemný pán a jako jeden z mála zde, mluví alngilcky.
Co se týče cen ubytování, jídla, průvodců atd. nelze smlouvat, ceník je daný a platný na danou sezonu. Nám tento ceník poslala Christina z WWF předem, takže jsme přibližně věděli, kolik milionů RP přibalit.
Ještě je třeba upřesnit, že ta pravá džungle neleží pár metrů za vesnicí, ale nejprve se musíte přemístit na některý z konců osídlené oblasti, kde je teprve vstup do toho pravého pralesa, kterého známe z dokumentárních filmů nebo knih. Vstup do národního parku Krayan vyžaduje povolení, které obstaral Alex. Výchozím bodem pro tento park je vesnice Lombudud, vzdálená cca 20km z Long Bawanu.
Kromě nezbytně nutného průvodce si můžete zaplatit i nosiče, pokud se nechcete sami tahat s těžkým batohem. S sebou určitě doporučujem pohorky, spacáky, moskitieru, čelovky, dlouhý rukáv i nohavice (2x), plavky, podkolenky či silonky!!, svíčky, pončo, nůž, lahev na vodu … k tomu dostanete pár kg rýže, cukr, čaj, …, sprej proti komárům, je dobré vzít hamak a určitě lékárnu, kde nesmí chybět tablety na čistění vody, pro citlivé na hluk i špunty do uší.
V džungli je hodně vlhko, stín, je plná zvuků, pachů, rostlin, cikád a hlavně pijavic. Primáti žijí hodně vysoko v korunách stromů, je proto třeba mít oči stále otevřené a uši nastražené. Při troše štěstí spatříte opice, pralesniho divočáka, netopýry, exotické motýly aj.
Terén je celkem náročný, občas je třeba cestu prosekat mačetou, a pokud máte možnost GPS, je dobré zapnout. K mobilnímu signálu, náš operátor nefungoval, průvodcův ale ano (pro případ nouze). Jak už bylo zmíněno výše, jazyková vybavenost místních je tu velice slabá, takže je určo výhodou naučit se alespoň pár obratů v indonéštině.
Co se týká stravování, hlavní potravou pro nás byla rýže (k snídani, obědu I večeři), na různé způsoby – vařená, pečená, grilovaná. K tomu jako doplněk cosi zeleného, jedlého, a pokud jsme si něco ulovili, tak I maso. Měli jsme štěstí na ryby a projistotu jsme si z Čech přivezli šišku salámu a pár sušenek. Náš průvodce doufal v ulovení divočáka, ale nedovedu si představit krom svýho batohu na zádech ještě táhnout třeba prasečí kýtu

Kromě několikadenního pobytu v džungly jsme na závěr zvolili jednodenní odpočinkovou exkurzi za solným pramenem, zpracováním cukrové třtiny a květem Raflesa. Jako dopravní prostředek jsme dostali motorky I s řidičem. Jízda na tomto stroji zvlněným terénem (jak na horské dráze) je jeden ze zážitků, na které snad dosmrti nezapomenem. Zvláště když se při spáteční cestě rozpršelo natolik, že se jílová cesta změnila v oraniště, po kterém nešlo ani jít, natož jet. Místo plánovaného večerního návratu jsme dorazili až o půlnoci, od bahna, promáčení, vyhladovělí, ale plní zážitků .
Pršelo nám I následující den, kdy jsme měli odleťet zpátky na Tarakan. Let s MAF byl ale kvůli zhoršenému počasí zrušen. Alex byl však tak šikovný, že nás nakonec naložili do malého cargo armádního letadla, které mělo v Long Bawanu daný den mezipřistání. Vrátili jsme se tak na Tarakan včas a mohli pokračovat v putování dál na Bali a Jávu.
Pro ty, kdo hledáte dobrodružství, chcete se vyhnout davu turistů a nemáte rádi cestovky, můžem jen doporučit. (Návštěvnost této oblasti je cca 4 cestovatelé za měsíc, nejezdí sem žádná cestovní agentura .)
Přeju hodně štěstí
Zuza