Tenggara.net

Tenggerské ženy v ranní mlze

Tenggerské ženy v ranní mlze

Přestože se reprezentanti tradiční moci snažili v 17. století rozšířit koncept kulturně a etnicky jednotné javánské identity, zachovaly se na Jávě až do dnešní doby oblasti, které se svým náboženstvím, jazykem, uměním a zvyky od tohoto konceptu založeném na dvorské kultuře měst Yogyakarta a Surakarta značně odlišují. Stále existuje "jiná Jáva daleko od kratonu"¹.

Touto "jinou Jávou" je i oblast tenggerských hor, jejíž obyvatelé si jako jediní na Jávě (čti: na území obývaném především javánským etnikem) uchovali předislámskou náboženskou tradici i v moderní době. Tento článek přináší o Tenggerech, jak se těmto lidem říká, základní informace.

Mešita Baiturrahman v roce 1881. Foto: www.kitlv.nl

Mešita Baiturrahman v roce 1881. Foto: www.kitlv.nl

V druhé kapitole minisérie článků o provincii Aceh se podíváme do historie.

Historická exkurze totiž může ujasnit složitost postavení Acehu v Indonésii a konfliktní povahu vztahu provincie k velké zemi, jíž je součástí. Na první pohled je jasné, že dějiny Acehu mají značně odlišnou dynamiku od ostatních částí Indonésie. Právě touto dlouhou historií a s ní související politicko-náboženskou identitou se zdůvodňuje intenzivní boj Acežanů proti Nizozemské východní Indii a potažmo i proti Indonéské republice.

Symbol Acehu: mešita Baiturrahman

Symbol Acehu: mešita Baiturrahman

Aceh je nejzápadnější indonéskou provincií. Říkají-li Indonésané, že se jejich země rozkládá od Sabangu po Merauke, myslí prvně jmenovaným místem právě nejzápadnější bod Acehu a tím i celého souostroví. V dobách rozkvětu námořní plavby v 16. a 17. století byl Aceh (čti Ačeh) významnou obchodní mocností, jejíž vliv přesahoval nepříliš rozsáhlé území na severozápadě ostrova Sumatra. V poslední době však tato oblast nabyla věhlasu zcela opačného: následkem nekončícího konfliktu mezi indonéskou vládou a osvobozeneckým Hnutím za svobodný Aceh (GAM) a současně strašného zemětřesení a následné přílivové vlny tsunami z 26.12.2004, které si jen v samotném Acehu vyžádala přes 230 000 obětí.

Tenggara přináší zřejmě jako první organizace v ČR o této oblasti ucelené informace. Celý projekt je rozdělen do čtyř kapitol.

V první z nich uvádíme základní údaje o geografii, administrativě, klimatu a přírodních podmínkách, zemědělství, obyvatelstvu a životním prostředí.

Architektura Minangkabau - královský palác v Pagaruyung. Foto: L.Bohánek

Architektura Minangkabau - královský palác v Pagaruyung. Foto: L.Bohánek

Západní Sumatra - a ostrov Sumatra vůbec - je jednou z mnoha oblastí, se kterými se setkáváme na stránkách časopisů a knižních publikací v českém jazyce jen zřídka.

Nejsou zde náboženské ani etnické konflikty, nepokoje či oběti na životech jako jejich důsledek. Tato provincie neprojevuje úsilí o odtržení od Indonésie a vytvoření vlastního státu, ani výraznou nespokojenost či odpor proti politické situaci. V posledních letech zde nedošlo k závažnější sopečné erupci či jiné přírodní katastrofě.

Svým kulturním bohatstvím, specifickým způsobem života obyvatelstva, které si říká "Minangkabau" a zachovávaným tradicím si však tato oblast zasluhuje mnohem více pozornosti.