Tenggara.net

Sdružení pro poznání Indonésie a dalších zemí JV Asie

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma

Pozorování orangutanů v národním parku Kutai

( 17 Hlasů )
Orangutan - pongo abelii. Ilustrační foto ze Sumatry: Michaela Kupková 2001 Orangutan - pongo abelii. Ilustrační foto ze Sumatry: Michaela Kupková 2001
Orangutan - pongo abelii. Ilustrační foto ze Sumatry: Michaela Kupková 2001

Jedním z důvodů, proč jet na Borneo, je pozorování vzácných orangutanů či „lesních mužů“, kteří zde obývají zbytky původního pralesa. Koncem ledna 2009 jsme se za nimi vypravili do národního parku Kutai v provincii Východní Kalimantan.

Hlavní atrakcí tohoto NP jsou dosud volně žijící orangutani, na rozdíl od rehabilitačních center jako Tanjung Puting na Středním Kalimantanu, která se snaží vracet odchycené jedince zpět do přírody. Pro případné zájemce o návštěvu tohoto parku uvádím naše zkušenosti a několik praktických rad.

 

Za tři dny strávené v parku jsme viděli sedm orangutanů, včetně matky s mládětem i starého dědečka orangutana. Orangutany je zde možné vidět – alespoň v tomto období, kdy je na stromech spousta ovoce a jiné orangutaní potravy – v korunách stromů, může to být i desítky metrů vysoko. Můžete si odvézt nádherný autentický zážitek z pozorování divokých zvířat a z pobytu v džungli, kdy nastražíte všechny smysly a čekáte na signál, který prozradí orangutany ve vaší blízkosti. Je zde ale těžké pořídit dobrou fotku, zvířata většinou uvidíte proti světlu a poměrně daleko. Pokud tedy nejsou vaším primárním cílem dokonalé fotografické portréty zvířat, můžeme návštěvu parku vřele doporučit.

Jak do parku?

Naším výchozím bodem bylo město Samarinda, což je výhodná pozice – přesun do parku trvá únosně dlouho.

Z terminálu Lempake na severu Samarindy jsme kolem 9 hod ráno vyrazili busem do Bontangu (20000 Rp, asi 2,5 hodiny, lze odsud chytit i pohodlnější kijang), kde sídlí správa NP, vzdálená od nádraží asi 10 minut bemem: Jl Awang Long Tromol Pos 1, Bontang; web: www.tnkutai.com; email: Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript . Byla sice neděle, kdy má kancelář zavřeno, ale někdo si nás všimnul, komusi zavolal a po chvíli přifrčel na motorce místní zaměstnanec Dede (tel. 085250742511, Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript ). Vyžádají si zde kopie pasů a vašeho víza (pokud nemáte, dojedou si je udělat) a vystaví vám zdarma povolení v 5 kopiích! Kromě vyřízení dost přebujelé administrativy nám Dede jakž takž anglicky podal základní informace o parku. Chcete-li v parku přenocovat (což vzhledem k délce přesunu i pro obohacení zážitku doporučujeme), nabízí se buď lokalita Sangkima, nebo Camp Kakap na severu parku, kde je údajně větší šance orangutany vidět. Vybrali jsme si Camp Kakap a Dede nám vytelefonoval přepravu lodí do parku ze Sangatty a zajistil průvodce zaměstnaného parkem

Až potud jsme se řídili návodem Lonely Planet a zde se ukázaly dva zásadní omyly, které LP obsahuje: 1) Z Bontangu do parku neexistuje žádná loď, jediná cesta vede po strašlivě zničené silnici do Sangatty, s až metr hlubokými dírami a výmoly. Jede tam pouze kijang z autobusového terminálu, 30000 Rp, 2,5 hodiny. Pozor, náš osmimístný kijang byl plný až při 15 lidech. Teprve ze Sangatty se pokračuje skoro 2 hodiny po řece, dá se říct, že zde začíná ta příjemná část. 2) Registrace v Bontangu (dle LP povinná) není nutná, nám sice člověk ze správy zorganizoval přesun do parku, ale jinak jsme tím ztratili asi hodinu a půl času. Snazší je dojet do Sangatty přímo (busem nebo lépe kijangem ze Samarindy, kijang cca 70000 Rp, 5 hod) a odtud se dopravit lodí do Campu Kakap, kde Vám povolení vystaví také. Loď si raději domluvte předem (Camp Kakap: Mr Supiani (anglicky), tel.: 081346348803 nebo Mr Mardiansyah (pouze indonésky), tel.: 081253154674, nebo Bontang: Dede (anglicky), tel.: 085250742511, Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript , Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript ).

V Sangattě se vystupuje asi 200 metrů před mostem přes řeku, nás už tam čekal zaměstnanec správy parku pan Mardiansiyah, dovedl nás k lodi a odvezl do Campu Kakap. Hodilo se nám konverzační indonéské minimum, nemluvil ani slovo anglicky, nicméně náš přidělený průvodce byl někdo jiný. Cestou po řece jsme viděli pár větších ještěrů, jinak je okolí docela osídlené, takže se tu žádné safari nekoná.

V Campu Kakap

Camp Kakap nás příjemně překvapil. Na kraji džungle tu stojí dvě hlavní dřevěné budovy, v jedné z nich dostanete uzamykatelný pokoj s postelí, nebo alespoň karimatkou, rohoží či nafukovací matrací a s moskytiérou. Ve společné mandí s výhledem na kvetoucí ibišky a motýly je čistá voda a je jí neomezeně. Je tu i společná kuchyň. Krysy žádné a dokonce nebyl problém mít na pokoji jídlo. Jedete-li tedy na vlastní pěst, je dobré přivézt si přikrývku nebo spacák, pitnou vodu (voda na čaj v campu je) a své jídlo, klidně i takové, které vyžaduje teplou přípravu. Oficiálně zde jídlo není, ale když neodhadnete své zásoby, rangeři vás nenechají hladovět. Nezapomeňte ochranu proti komárům, i když malárie tu prý není. Pijavice v parku nejsou.

Po tříetapovém přesunu jsme do parku dorazili kolem 17 hodin a ihned se vydali na procházku do džungle a viděli prvního orangutana, který si chystal svůj nocleh v koruně stomu. Náš průvodce byl pan Supiani, který je zřejmě vedoucí tohohle campu a sám může vystavovat povolení. Uměl základy angličtiny. Moc toho sice nenamluvil, zato s džunglí si rozuměl skvěle a kde mu nestačila slovní zásoba, pomohl si názornou ukázkou. Většinou šel s námi nebo před námi ještě jeden ranger, který stopoval orangutany, abychom je nemuseli příliš dlouho hledat. Po večeři jsme šli ještě na noční prohlídku (hmyz, pavouci, tarantule, žáby) a druhý den ráno vyrazili hned po šesté, abychom zvířata viděli v různou denní dobu.

Většina lidí zůstává v parku jen jednu noc a druhý den po obědě jede zpět. My jsme zůstali dvě noci. Parkem vedou široké a pohodlné stezky, nejbližší okruh vede po úplné rovině v meandrech, které šněrují celkem malé území. Druhý a poslední den jsme pak šli na trošku náročnější trasu, s přechody po kládách nebo houpacích mostech přes říčku, občas kluzký sestup nebo stoupání a hustší porost. Nečekejte ale trek napříč džunglí, spíš jsou to nejvýše tříhodinové procházky. V parku Kutai žije na šest set orangutanů, z toho na území v dosahu Campu Kakap asi 25 jedinců. Dvakrát se nám stalo, že se orangutani objevili na stromech přímo u kempu, pravidelně se zde objevují také velcí ještěři. Viděli jsme i dvoumetrovou krajtu, kterou čerstvě usmrtila kočkovitá šelma (pořád vypadala jako živá), spoustu makaků a zoborožců. Po odpoledním dešti nás druhý den strážci parku ještě vzali na projižďku lodí hlouběji do parku, protože orangutani byli schovaní, zato kolem řeky bylo vidět tlupy opic a krásnou scenérii v podvečerním světle.

Odjeli jsme zpět třetí den po obědě. Loď do Sangatty jede po proudu jen hodinu. Zde se nám podařilo ihned chytit přímý kijang do Samarindy (70 000 Rp a jen 7 pasažérů ), takže to s místní dopravou opravdu příliš dramaticky nevypadá.

Rekapitulace cen (stanoveny vedením NP):
Průvodce na den: 200 000 Rp (náš pobyt byl účtován jako 2 dny)
Loď ze Sangatty a zpět: 400 000 Rp
Jednorázové vstupné: 15 000 Rp / osoba
Poplatek za foťák: 30 000 Rp
Ubytování: 75 000 Rp za pokoj a noc
Poplatek za jídlo rangerům dle vašeho uvážení.
Celkem pro 2 osoby a 3 dny / 2 noci 1 010 000 Rp plus doprava z/ do výchozího města.

Několik drobných rad na závěr

Do parku samozřejme můžete jet na organizovaný výlet s některou agenturou nebo průvodcem ze Samarindy nebo Balikpapanu. Na jednu noc stojí výlet s plnou penzí cca 3 500 000 Rp pro 2 osoby. S vyšším počtem lidí se může cena „optimalizovat“. Platíte si však hlavně kuchaře, vaším průvodcem po džungli totiž bude někdo z rangerů nebo oficiálních průvodců NP a ne tito městští průvodci, kteří Vás sem jen dopraví a starají se o jídlo. S námi v kempu byly zároveň dvě takové skupiny. Jedna z nich měla štěstí na velmi příjemného průvodce z Balikpapanu, který chystal luxusní jídlo a neustále ochotně povídal o kultuře i historii. Druhá přijela s průvodcem doporučeným Lonely Planet (Rajim Rustam z Mesra Tours v Samarindě), který vařil průměrně, se svými klienty se vůbec nebavil a ani jim nevysvětlil, co je za dva dny čeká. Tihle průvodci navíc pro své hosty navážejí do parku obrovskémnožství balené vody a jiného pití v malých lahvích, které se hromadí na skládce v blízkosti kempu. Trochu jsme byli v rozpacích i ze samotného chování rangerů, když třeba lákali tarantuli ven z díry šťouráním klackem a foukáním kouře z cigarety, nebo budili orangutany boucháním do kmene stromu. Naše zážitky byly ale nakonec silnější než tyhle vady na kráse.

Ještě poznámka o dopravě na Východní Kalimantan: Naše cesta vedla z Palu na Středním Sulawesi do Balikpapanu. Jjediný přímý let denně operuje v lednu 2009 Sriwijaya, v 10.55 hod, lépe koupit alespoň den předem. Lion Air a Merpati létají z Palu pouze s přestupem v Makassaru nebo dokonce ve městech na Jávě. Jinak má Balikpapan lepší spojení s Makassarem, Surabayou a dalšími městy na Jávě, několik společností létá až 6x denně do Jakarty. Z Balikpapanu je to pak do Samarindy 2 až 2,5 hodiny autobusem, za 21 000 Rp , případně kijangem, pokud na nějaký narazíte. Samarinda má také malé letiště s leteckým spojením pouze po Kalimantanu.

Vydání Lonely Planet z roku 2008 obsahuje v kapitole o Samarindě i Balikpapanu dost chyb (včetně nepřesností a nesmyslů v mapkách) a doporučené ubytování či restaurace jsou občas špatný vtip. Raději se vyhněte hotelu Hidayah I v Samarindě - špinavá díra, neteče voda, nesvítí světlo - a v Balikpapanu pak restauraci Wisma Ikan Bakar, jejich grilované ryby sice nejsou špatné, ale třikrát dražší, než v každém jiném warungu téhle úrovně.

Pozn. red.: Pokud byste rádi uveřejnili Vaše zkušenosti z návštěvy některého zajímavého regionu v Indonésii či některé ze sousedních zemí, prosím, napište nám.