Tenggara.net

Sdružení pro poznání Indonésie a dalších zemí JV Asie

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma

Rok v rajském pekle III. (Vánoce na Kalimantanu)

( 13 Hlasů )

Dlouhý dům Dajaků na Kalimantanu. Foto: Martin Točík Dlouhý dům Dajaků na Kalimantanu. Foto: Martin Točík
Dlouhý dům Dajaků na Kalimantanu. Foto: Martin Točík

Seriál dopisů přátelům ze studijního pobytu na východní Jávě pokračuje dnes třetím dílem. Tentokrát se podíváme na vánoční návštěvu na Jižním Kalimantanu.


Po několika týdnech strávených úniky z deštivého smutného Malangu do nejrůznějších směrů poslušně hlásím, že žiju a kypím, kynu, doslova přetékám zdravím.

Po období dost těžkých prosincových depresí, které byly částečně zaviněny faktem, že jsem žena, jež má svůj nepravidelný cyklus, nastalo období cestování a poznávání dosud nepoznaného. Za zmínku rozhodně stojí vánočněnovoroční výlet na Kalimantan.

Do hlavního města Jižního Kalimantanu - Banjarmasinu - jsem připlula lodi ze Surabayi. Dorazit z Evropy, tak tyhle „Benátky východu“ nerozdýchám. Město je prošpikované líně tekoucími smrdutými kanály, jež jsou spojeny s organismem každého obyvatele něčím stejně silným a neoddělitelným jako je pupeční šňůra. Mytí, vylučování, vyhazování odpadků, přeprava všeho vším, co se udrží na hladině... A spousta olysalých obrovských krys.

Ubytovala jsem se v sympatickém dřevěném patrovém hotýlku, který stál stejně jako ostatní domy na kůlech v proměnlivé výšce nad hladinou řeky. Záleželo totiž na okolnostech. Plula-li po delším dešti okolo loď, šplouchala mi v "přízemní" umývárně voda kolem kotníku. Říční voda byla bohužel i v sudech určených k mytí. Hotelový personál však zřejmě přece jen nějaký filtr používal, neboť kokosové ořechy a větší větve jsem v nich nenašla. Musela jsem však hodně utahovat uzdu své fantazii, abych si při čištění zubů nepředstavovala, kdo všechno co všechno do té vody...

Vynecháte-li ale hygienickou stránku, je Banjarmasin fascinující město. Strávila jsem dlouhé hodiny ležením na střechách lodí fungujících jako MHD a pozorováním cvrkotu po obou stranách řeky. Natolik mě to po dlouhé době nabilo, že když jsem si pak odskočila na pevninu něco pojíst a tradičně se kolem mě sesypalo patnáctihlavé stádo chlapíků se spoustou otázek, ani mě to tentokrát nevytočilo.

To je totiž aktuálně problém číslo jedna. Nikde nemáte pokoj. Nemůžete se v klidu najíst. Nemůžete se v klidu projít. Každý má kvanta otázek, které na vás chrlí zpravidla nepřiměřené silným hlasem a neurvalým tónem. Máme z toho všichni nervy na pochodu a řešíme to různě. Já občas na slušně položenou otázku po pravdě odpovím, často odseknu evidentní lží a někdy si vůbec odmítám tazatelovým obrazem pošpinit sítnici.

Tehdy v Banjarmasinu jsem je nechala chvilku pořvávat, pak zatleskala a silným hlasem suverénně pronesla: "Přeji dobré odpoledne všem. Takže copak byste rádi věděli? Prosím otázku číslo jedna od tamtoho pána." Tamten pan na chvilku odpadl, ale rychle se vzpamatoval a dal k lepšímu svůj standardně neoriginální dotaz. Pravdivě jsem odpověděla, oplátkou se taky na něco zeptala a takhle to k všeobecně spokojenosti odsýpalo víc než hodinu.

Z Banjarmasinu jsem odjela s německým dobrodruhem Chrisem na sever do tamních pralesů. Původně jsem si chtěla dát trek do džungle sama jen s průvodcem, ale Chris se doslechl o mých plánech v hotelu a zeptal se, zda se může přidat. Dost dobře nešlo odmítnout a teď jsem tomu ráda.

Prodírat se džunglí v období dešťů a schválně si vybrat nejnáročnější čtyřdenní trasu je výzva! Všechno klouže. Klouže listí. Kloužou kameny. A sakra kloužou obří kmeny po kterých přecházíte řeky. Útočí na vás bodavý hmyz. Útočí na vás žahavé rostliny. Dvě noci jsme přespávali v tzv. dlouhých domech Dajaků. Jsou to velmi ostýchaví lidé, kteří nám nabídli přístřeší, něco skromné stravy a pak se na nás tiše vyptávali našeho průvodce, rovněž Dajaka. Zvlášť Chris pro ne byl zjevením.

Do prvního dlouhého domu jsme dorazili v době, kdy bylo všech deset rodin, které ho obývaly, rozeseto po lese. Chris si vybral k noclehu obří společenskou místnost, do níž zavěsil svou téměř neprůsvitnou síť proti komárům a pod ní padl vyčerpáním. Překvapení obyvatelé všeho věku a pohlaví po návratu domů podivnou konstrukci, zahalující něco velkého a neurčitého, chvilku obcházeli a pak se kolem ní usadili do velkého kruhu a čekali. Po pár desítkách minut se Chris, zřejmě pod tíhou mnoha pohledů, probudil. Síť se rozevřela a spolu s ní i všechna přítomná ústa. Uprostřed lidského kruhu se ocitl skoro dvoumetrový robustní bílý chlápek jen v nebesky modrých bermudách s palmami. Dlouhé vlasy divoce rozevláté navzdory úplnému bezvětří, strniště na tváří, v uších stříbrné kruhy a piercing v právě bradavce. Několik žen vykřiklo, mnoho děti se rozplakalo....

Někdy během druhého dne jsme na poslední chvíli unikli před šíleným slejvákem do bambusové chýše stojící na svahu na čtyřech kůlech. Útočiště zde našel ještě jeden vesničan a tak jsme všichni čtyři mlčky koukali na ty proudy vody a valící se bahno. Zničehožnic Chris, sedící se skříženýma nohama opřený o jedinou vratkou stěnu, vytáhl z kapsy zubní kartáček, nanesl na něj potřebné množství pasty a s nepřítomným pohledem sobě důkladně vyčistil chrup. Nikdo kromě mě se nad tím nepozastavil.

Po treku, který byl zakončený tříhodinovým raftem na několika k sobě svázaných bambusových kmenech, jsme se dostali do blízké vsi na místo, na kterém občas staví autobusy směřující do Banjarmasinu. Něco jako jízdní řád v Indonésii neexistuje, takže jsme prostě čekali. Byli jsme naprosto vyčerpaní, mokří, špinaví, sedření a oba jsme už nutně potřebovali oholit. Chris se svlékl, rozvěsil své mokré svršky na blízký plot a bosky jen v trenkách beze slova vyrazil ulicí jihovýchodním směrem. Dodnes nechápu, proč jsem se nezeptala, kam má namířeno, ale měla jsem nejspíš spoustu práce se zjišťováním, zda to tak smrdím já, Chrisovy ponožky nebo tu někde hodně blízko už hodně dlouho leží mrtvá krysa. Než jsem stačila k této problematice shromáždit všechna potřebná fakta a vyvodit nějaký závěr, autobus dorazil. Chris v nedohlednu, téměř všechny věci vytahané z krosny. Řidič pochopil, cestující měli čas. I tak jsem házela Chrisovy krámy do batohu dost ukvapeně a na adresu jejich majitele mi mezi zuby prošlo několik nelichotivých slov. Chris dorazil lehkým poklusem vzápětí, pod paží srolované noviny. Neuměl ani slovo indonésky. Na mé zvednuté obočí odvětil, že si novinami vycpe boty, aby rychleji uschly. Chrise jste si nemohli nezamilovat. Z reakce cestujících, kteří nám uvolnili několik posledních řád a sami se tísnili v podivně zařazeném houfu v přední třetině autobusu mi došlo, že na zastávce žádná mrtvá krysa nečekala.

Poslední loňskou noc jsme s Chrisem strávili v Banjarmasinu na břehu jednoho z kanálů s obyvateli několika přilehlých špinavých uliček. Tančili jsme po kolena v blátivé vodě, cpali se grilovanými rybami, popíjeli pivo a Johnie Walkera a sledovali vzdálený ohňostroj. Hudbu zajišťovali místní, kteří svůj zpěv doprovázeli hraním na elektrické piano. Dráty a zásuvky se topily ve vodě, na podlaze plula spousta odpadků a já blb se sháněla po popelníku. Všeho veselí se účastnili i ty nejmenší děti. Ty totiž nejsou v Indonésii nikdy separování od života dospělých. Když jsem se jednoho chlápka zeptala, kde jsou jeho dvě děti, odvětil: "támhle je jedno a to druhé...?" Chvíli prozkoumával houf děcek, pak se rozhlédl ulicí oběma směry, letmým pohledem ulpěl na hladině řeky a pak se širokým úsměvem dodal "a to druhé je prostě někde tady".

... pokračování příště ...

 

 

Publikováno: 10 roků 2 měsíců Od Dušan #1626
Dušan's Avatar
Toto vlákno je o článku: Rok v rajském pekle III. (Vánoce na Kalimantanu)

Děkuji za článek, v sobotu jsem se vrátil ze Sulawesi a momentálně se topím v reálné postcestovní depresi.... Moc mě potěšil a pobavil, jste úžasná ženská..:) :)
Publikováno: 10 roků 2 měsíců Od Tok #1628
Tok's Avatar
Zkusím od autorky získat ještě nějaké pokračování... :-)
Publikováno: 8 roků 8 měsíců Od maybe #1975
maybe's Avatar
Už dlouho jsem se tak nepobavila, skvělé, to je na knížku! Za 14 dni odjíždím do Indonésie, takže teoreticky jsem snad připravená..:)
Publikováno: 8 roků 8 měsíců Od Tok #1976
Tok's Avatar
Dej pak vedět o svých dojmech, nejlépe obdobně čtivou formou ! :)