Tenggara.net

Sdružení pro poznání Indonésie a dalších zemí JV Asie

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma

Život před tsunami? Už si nevzpomínám

( 6 Hlasů )

Pan Ibrahim s rodinou, Aceh, Calang. Foto: Markéta Kutilová Pan Ibrahim s rodinou, Aceh, Calang. Foto: Markéta Kutilová
Pan Ibrahim s rodinou, Aceh, Calang. Foto: Markéta Kutilová

Dva roky po ničivé vlně jsou obyvatelé indonéské provincie Aceh odkázáni hlavně na pomoc světa. Pomohla i Česká republika.

Calang, Aceh, Indonésie

„Život před tsunami? Tak na to už si ani nevzpomínám. Já už teď rozděluju jen na život těsně po tsunami a nyní. Všechno bylo tak jiné, že je těžké si vzpomenout. Měl jsem dům, ženu, dvě děti, dvě motorky, loď a byl jsem rybář. Teď dům nemám, ženu mám jinou, dítě jedno, motorku žádnou a pracuju na poli,“ říká Zulfikri z vesnice Babahn Ghom na západním pobřeží indonéské provincie Aceh.

Zulfikri ještě patří k těm šťastnějším. Nejenže se znovu oženil, ale brzy se bude stěhovat do nového domu, který právě dělníci dokončují na jeho vlastní zahradě. Dům dostane díky Čechům, kteří poslali peníze obětem tsunami. „Teď dokončujeme 58 domů a dalších 30 postavit plánujeme,“ říká Michaela Kupková z České katolické charity, která domy v Babahn Ghomu staví. Stavba nových domů je přitom jedním z největších problémů. Od tsunami už uplynuly dva roky, ale domů byla zatím postavena jen třetina. Celkem jich má být postaveno 128 000. „Dlouho trvalo, než jsme se do některých oblastí mohli dostat po zemi, protože silnice byly neprůjezdné. Pak se čekalo na alokaci půdy a problém je i sehnat spolehlivé stavební firmy a dřevo, které by nepocházelo z nelegální těžby,“ vysvětluje Kupková.

Právě obrovská spotřeba dřeva vedla k velkému nárůstu kácení lesů na Sumatře, což je podle ekologických organizací příčinou současných rozsáhlých záplav a sesuvů půdy na severu Sumatry. Některé organizace dokonce vozily dřevo až z Norska. Právě na přístupu nevládních organizací většinou závisí, zda lidé už bydlí, nebo ne. Některé totiž domy už dostavěly, jiné ještě ani nezačaly. Někde zase byly postaveny domy tak nekvalitně, že v nich lidé odmítají bydlet. Od tsunami přitom Aceh zažije alespoň jedno slabší zemětřesení měsíčně. „Kvalita je moc důležitá, ne rychlost, ale jelikož neexistuje nikdo, kdo by stavby kontroloval, je to na odpovědnosti organizací,“ říká Craix Oven z britského Oxfamu.

Proti některým se lidé ve vesnicích bouří a pořádají protesty. Vázne i koordinace mezi organizacemi a vládou. „Šlo asi o 50 organizací, proti nimž se lidé vzbouřili, většina už z Indonésie odešla nebo musely odejít jinam,“ říká Mikael Setiawan z vládního Úřadu pro rekonstrukci Acehu.

Vdovci se oženili s vdovami

Přes všechny problémy se ve většině oblastí život už podařilo alespoň částečně obnovit. Vdovy uzavřely nové sňatky s vdovci a z těchto svazků se už rodí nové děti. Odhaduje se, že až 70 procent lidí, kteří přišli o své partnery, uzavřelo nové partnerství. „Rodina je pro lidi moc důležitá a v táborech, kde po tsunami žili, se lidé dávali rychle dohromady. Někde se dokonce konaly hromadné svatby,“ dodává Oven.

Některé vesnice však už navždy zmizí z mapy světa. Jsou totiž takové, kde přežili jen ti, kteří v době úderu vodní masy byli mimo svůj domov. Často tak přežilo jen pár jedinců. Na místech, kde stály, už pomalu nejsou vidět ani základy domů, neboť vše rychle zarůstá bujnou vegetací.

Taková místa jsou hlavně na západním pobřeží, neboť to dostalo „přímý úder“ a jen málokdo měl šanci přežít. Hned za vesnicemi, které lemují pobřeží, se vzpínají těžko přístupné hory, a voda se tak neměla kam rozlít a její výška dosáhla 20 metrů. „Nám se podařilo utéci na kopec, díval jsem se, jak palmy zmizely pod vodou,“ vzpomíná Ibrahim z města Calang. V Calangu zahynulo 80 procent obyvatel. Ti, co přežili, se nyní snaží s pomocí humanitárních organizací město obnovit. Stejně jako řada dalších i Ibrahim, otec tří dětí, opustil původní profesi a pracuje za lepší peníze pro humanitární organizace. „Dřív jsem pracoval jako výrobce mačet, teď jezdím jako řidič pro UNICEF. Za lepším výdělkem a obchodem sem přišlo i mnoho lidí z vnitrozemí,“ říká Ibrahim. Obrovské množství peněz ze zahraničí způsobilo inflaci, která loni dosáhla 50 procent. A tak zatímco na jiných místech v Indonésii postaví dům za 2500 dolarů, v Acehu je to dvakrát tolik. Řada firem a lidí tak na tsunami bohatne. Velkým problémem je i všudypřítomná korupce, jež bují především na vládních úřadech. „Zatím se před soud dostali dva zaměstnanci,“ potvrzuje Setiawan.

Stinná stránka pomoci - korupce

Pokusy vydělat na neštěstí jiných se však nevyhnuly ani nevládním organizacím, a dokonce ani tak váženým organizacím jako OXFAM či Save the Children (Zachraňte děti). „Celkem bylo vyšetřováno 22 zaměstnanců, z nichž pět z nich byli zahraniční pracovníci. Shledáno vinnými bylo deset osob,“ říká Oven. Podle něj tyto problémy snížily důvěru lidí v humanitární organizace. Přesto se většina lidí shoduje, že vlastní vláda pro ně neudělala téměř nic, na rozdíl od cizinců.

„Dalo se předpokládat, že při koncentraci tak obrovského množství peněz se nevyhne ani Acehu. Ostatně Indonésie je třetí nejzkorumpovanější zemí na světě,“ říká Dyna Herlinová, profesorka ekonomie na univerzitě v Jogjakartě. V den druhého výročí úderu tsunami lidé nepracovali a shromažďovali se ke společným modlitbám. Jedním z památných míst je i obrovská loď, kterou síla vody odnesla tři kilometry od pobřeží. Tam loď pohřbila domy, auta i desítky lidí. Zpoza lodi dodnes koukají základy domů či záchodové mísy.

Autorka je nezávislou novinářkou, členkou občanského sdružení Pozitivum a spolupracovnicí o.p.s. Člověk v tísni. Při cestě na Jávu a Sumatru v prosinci 2006 jí o.s. Tenggara poskytla informační a jazykovou podporu.

Článek je se svolením autorky převzat z deníku MF DNES, 29.12.2006, str. 6.