Tenggara.net

Sdružení pro poznání Indonésie a dalších zemí JV Asie

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma

Neštěstí a zázrak u ostrova Lembongan

( 8 Hlasů )

Petr Vašíček (36) a Zdirad Žák (26). Foto: archív Tenggara Petr Vašíček (36) a Zdirad Žák (26). Foto: archív Tenggara
Petr Vašíček (36) a Zdirad Žák (26). Foto: archív Tenggara

8. listopadu loňského roku se vydali Petr Vašíček (36) a Zdirad Žák, zvaný Vikin (26), se skupinou svých přátel na ponor k ostrovu Lembongan jihovýchodně od Bali. Ponor vedla zkušená potápěčská instruktorka Monika Jeglíková z nové české potápěčské základny MM Diving, nacházející se na nedalekém ostrově Penida. Nic nenasvědčovalo tomu, že se díky nešťastné shodě okolností odehraje neuvěřitelné drama se šťastným i nešťastným koncem...

Ztraceni na volném moři

Vzpomeňme si znovu na tuto událost, která vloni na podzim zaměstnala na několik dní česká média a českou ambasádu v Jakartě, brzy na to však zmizela ze scény. Bohužel však nezmizela ze života rodiny a přátel obou nešťastných potápěčů. Čtyři měsíce od této uplynutí této události jejich se jejich život rozhodně nenavrátil do normálních kolejí.

Připomeňme, že při této nehodě se oba zmínění potápěči ztratili své instruktorce a zbytku skupinky a byli po vynoření zaneseni mořskými proudy na volné moře jihozápadně od ostrova Penida. Rodina a přátelé obou potápěčů spolu s instruktory z MM Diving zorganizovali rozsáhlou záchranou akci s nasazením člunů a vrtulníků, která po čtyřech dnech skončila... bezvýsledně! Mimo jiné i proto, že byla ze strany místních úřadů a záchranářů vedena velmi amatérsky a bez správné znalosti místního moře a jeho proudů.

V té době se však objevila neuvěřitelná, spásná zpráva: starší a zkušenější z potápěčů, Petr Vašíček, byl po 68 hodinách nalezen balijskou rybářskou lodí živý! Následné pátrání po jeho druhovi Vikinovi v okolí místa nálezu však již nepřineslo žádný další výsledek.

I nejhorší jistota je lepší než nejistota

Petr se po týdnu v nemocnici v Denpasaru ze svých středně těžkých zranění zotavil, po návratu domů se však nepřestává ptát sám sebe, kde se stala chyba, jak se mohlo stát, že svého druha ztratil a jak je možné, že byl zachráněn on a ne jeho kamarád. Stejně tak se ptá sama sebe i jeho manželka, Kamila Králíková (35), jak je možné, že moře vydalo jejího manžela, ale ne jejího mladšího bratra Vikina?

Zároveň v obou doutná jakási předtucha, že pokud byl nalezen Petr, mohl být nalezen i Vikin a pouze k nim z rozlehlé Indonésie tato zpráva ještě nedoputovala. A pokud nebyl nalezen živý, možná se našlo jeho tělo. Obě zprávy považují Petr i Kamila za mnohem přijatelnější, než současnou nejistotu.

„Chtěla bych to dotáhnout do konce. Třeba ho najdu mrtvého, ale aspoň budu mít ten pevnej bod, to pomyslný dno, od kterého se budu moct odrazit nahoru k dalšímu životu. Můžu ti říct, že i ta nejhorší jistota by pro mě byla lepší, než tahle nejistota“, vysvětluje Kamila své odhodlání nevzdat pátrání i po dlouhé době po této události.

Tenggara se jí bez velkého přemýšlení rozhodla alespoň malým dílem pomoci a tuto událost s jejím souhlasem zveřejnit. Zároveň připojujeme apel Kamily a zachráněného Petra pro všechny čtenáře Tenggary a případné návštěvníky Indonésie – zkuste se při svých cestách po Jávě, Bali, Lomboku či jiných ostrovech zeptat místních lidí či cizinců, zda neslyšeli o nalezeném potápěči. Přestože je více než 99% pravděpodobnost, že odpovědí bude „Belum“ („Zatím ne“), Kamila a Petr považují už fakt, že se o události bude mluvit, za přínosný. Realita současné Indonésie je taková, že mnoho věcí a událostí vyšumí a vyzní do ztracena, ať se jedná o zmizelé letadlo, potopený trajekt nebo o „pouhé“ dva ztracené potápěče. Fakt, že se jeden z nich našel, se v indonéských médiích nikdy neobjevil. Indonéský ministr turismu Jero Wacik již v prvních dnech pátrací akce oportunisticky vyjádřil svou lítost a přání rodinám pozůstalých, aby smutnou zprávu přijali „s trpělivostí“. Přitom ho zřejmě ani nenapadlo, že by oba nešťastníci mohli být zachráněni. Pokusme se každý přispět svým malým dílem a pokusit se aspoň trochu omezit onen typický indonéský fatalismus, symbolizovaný arogantním vyjádřením zmíněného ministra, pro kterého je ztracený turista jen nepříjemná položka ve statistice! Při zkvalitnění práce záchranných týmů o pouhé 1% může být při další nehodě zachráněn jeden člověk navíc. Kdo zachrání jeden život, zachraňuje svět, praví jedna dávná moudrost.

 

Prosba Petra Vašíčka a Kamily Králíkové pro veřejnost:

Prosíme o pomoc při hledání

Dne 8. listopadu 2006 byli po ponoru u ostrova Nusa Lembongan strženi dva potápěči silným proudem na hladině a odneseni na otevřený oceán. Jednoho z nich našli živého po 68 hodinách místní rybáři téměř 200 km od místa ponoru. Druhý stále nalezen nebyl. Přestože šance, že by mohl být někde naživu, je opravdu minimální, nevzdáváme se a věříme, že i on měl takové štěstí a našli ho rybáři. Pokud žije, může být stále v bezvědomí nebo bude mít pravděpodobně rozsáhlou ztrátu paměti.

Jmenuje se Zdirad Žák, jeho přezdívka je Vikin. Je mu 27 let, na levé klíční kosti má asi 10cm jizvu po operaci. Ma modré oči, hnědé vlasy a výšku cca 180 cm. Za Vikinovo nalezení či informace vedoucí k jeho nalezení nabízíme finanční odměnu ve výši 10 000 000 Rp (cca 25 000 Kč).

Kontakt:
+62 21 3904075-7 (Velvyslanectvi ČR v Jakartě – domluvíte se česky, anglicky a indonésky)
+420 723 608 062 (mobil do ČR na Vikinovu sestru Kamilu, mluví česky a anglicky) Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript
+62 81 337077590 (Milan, Čech trvale žijící v Indonésii na ostrově Nusa Penida poblíž Bali, mluví česky a anglicky)
+62 81 337022676 (Monika, Češka, jeho žena, mluví česky a anglicky)
+62 41 1861798 (Honorární konzulát Makassar, Sulawesi – anglicky, indonésky)
+62 31 5482710 (Honorární konzulát Surabaya, Jáva – anglicky, indonésky)
+62 361 286465 (Honorární konzulát Denpassar, Bali – anglicky, indonésky)

 

Oficiální prohlášení k potápěčské nehodě u ostrova Lembongan z 8.11. 2006

Text: Milan a Monika Jeglíkovi

Lokalita: Jet Point (Jangka Point) - ostrov Lembongan

Charakter lokality: mělká lokalita kopírující severní pobřeží ostrova Lembongan, kde je maximální vzdálenost od břehu 50 - 100 metrů. Dno tvoří mělčina s bohatým korálovým porostem. Hloubka této mělčiny je maximálně do 15ti metrů a dále tato mělčina přechází ve svah padající do hloubky. Maximální hloubka ponoru na této lokalitě bývá do 25ti metrů. Poté se vystupuje do menší hloubky a pokračuje se mělčinou v hloubce mezi 18ti až 12ti metry. Závěr ponoru bývá v hloubce kolem 5ti metrů. Na této lokalitě je středně silný nezáludný proud tekoucí podél celého severního pobřeží. Jedná se o tzv. driftové potápění, které na této lokalitě spadá mezi jednoduché ponory, kdy potápěči bez problémů proud následují a nakonec se se signálními bójemi vynoří a posbírá je loď.

Tato lokalita je s doprovodem absolvovatelná i pro potápěče začátečníky. Na této lokalitě může v průběhu ponoru dojít k roztrhání skupiny, kdy se poté potápěči drží v buddy systému a poté dokončují ponor s vypuštěnou bójí na hladině, kde je opět vyzvedne člun.

Skupina:
Monika Jeglíková (vedoucí ponoru - počet ponorů přes 700; kvalifikace Special Diver UDI) - 30 let
Antonín Šedek (kvalifikace AOWD - PADI - počet ponorů 42) - 46 let
Vendula Strachotová (kvalifikace AOWD - UDI - počet ponorů 50 - 23 let
Petr Vašíček (kvalifikace OWD - PADI - počet ponorů 35) - 36 let
Ing. Zdirad Žák (kvalifikace OWD - SSI - počet ponorů 7) - 26 let

Popis ponorů ze dne 8.11. 2006
PŘEDEŠLÝ PONOR - SAMPALAN PED

První ponor byl na lokalitě Sampalan - PED, kde v úvodu ponoru byl slabý protiproud a poté se skupina vyvezla zpět s proudem. Celá skupina se držela pohromadě. Šlo o pohodový a nenáročný ponor s těmito údaji:
Čas zanoření: 12:12 hodin
Čas vynoření: 12:43 hodin
Čas ponoru: 31 minut
Maximální hloubka: 22,5 m
Průměrná hloubka: 13 m
Průměrná teplota vody: 25,5 st. C
Režim: bezdekompresní ponor
Buddy týmy: 1. Monika Jeglíková + Petr Vašíček + Zdirad Žák
2. Antonín Šedek + Vendula Strachotová
Povrchový interval mezi ponory: 75 minut

INKRIMINOVANÝ PONOR - JET POINT
Čas zanoření: 14:09 hodin
Čas vynoření: 14:54 hodin
Čas ponoru: 45 minut
Teplota vody: 28 st. C
Průměrná hloubka ponoru: 14,9 m
Maximální hloubka ponoru 26 m (Antonín Šedek)
Režim: bezdekompresní ponor
Buddy týmy: Monika Jeglíková (vedoucí ponoru)
Petr Vašíček + Zdirad Žák
Antonín Šedek + Vendula Strachotová

1.den - 8.11.2006

Po opuštění lodi se skupina zanořila a následovala vedoucího ponoru Moniku Jeglíkovou do maximální hloubky 26 metrů. Ještě před ponorem se na breefingu Petr Vašíček dohodnul s Monikou, že si k sobě vezme do buddy týmu Zdirada Žáka, který s tím plně souhlasil. Monika jim sdělila, že půjdou v maximální hloubce 20 metrů s neustálým vizuálním kontaktem se skupinou. Pokud by se stalo, že během ponoru v proudu skupinu ztratí, tak by se samostatně vynořili s vypuštěnou dekompresní bójí a vyčkali příjezdu lodi. Stejně tak byla nainstruovaná posádka, která standardně po celou dobu ponoru sleduje hladinu a jede podle bublin vypouštěných potápěči.

Během prvních 10ti minut se držela skupina bez problémů pohromadě. V maximální hloubce se pohyboval Antonín Šedek, o kousek nad ním ve svahu Vendula Strachotová. Mezi nimi a další dvojicí se pohybovala Monika Jeglíková, která byla vedoucím ponoru. Petr Vašíček se Zdiradem Žákem se pohybovali nad nimi ve svahu v hloubce 15ti metrů. Přibližně po deseti minutách začal Petr se Zdiradem ujíždět ostatním členům skupiny, kteří je zespodu pozorovali, jak jim mizí z dohledu ve směru ponoru v hloubce kolem 15ti metrů. Vzhledem k faktu, že se oba potápěči bez problému pohybovali v buddy systému v malé hloubce a dohoda před ponorem zněla, že pokud by někdo ztratil skupinu, tak se vynoří s bójí na hladinu, kde je nabere loď, tak nebyl důvod k předčasnému vynoření. Po 45ti minutách bezproblémového driftového ponoru se část skupiny vynořila na hladinu, kde je nabrala loď, na níž další 2 potápěči ještě nebyli. Vzhledem k faktu, že jejich spotřeba vzduchu byla podstatně vyšší, než zbytku skupiny, tak to bylo všem divné, že se stále ještě nevynořili. Kapitán s pomocníkem konstatovali, že celou dobu ponoru sledují naprosto klidnou hladinu, ale nikoho, ani bóji nezpozorovali. Následovalo pátrání na hladině ve směru proudu, které po několika desítkách minut nepřineslo žádný úspěch. Hledání probíhalo až do tmy, ale bezvýsledně. Následně byla celá nehoda ohlášena na policii a na záchrannou jednotku SAR, která přislíbila se svítáním zahájení pátrací akce loděmi. Byli informována další potápěčská centra, turistické lodě a rybáři. Pátrání na moři bylo ukončeno ve 22 hodin.

2.den - 9.11.2006

V ranních hodinách od 06:00 hodin ráno začalo pátrání, které probíhalo celý den a opět bezvýsledně. Bylo prohledáváno moře ve směru hlavních proudů ve směru na Sanur, Nusa Dua a do Gianyaru. Též byl prohledáván skalnatý břeh jižního Lembonganu. Vše bezvýsledné. Na pátrání se podílel SAR, policie, potápěčské centrum World Dive, Bali Air a samozřejmě potápěčské centrum MMDiving, které pátrání společně se SAR koordinovalo. Původní žádost na SAR a policii zněla, aby se prohledávalo v oblasti jižního moře pod Lembonganem a pod Bali, ale bylo nám řečeno, že mají zkušenosti s místními proudy a vědí, kde je pohřešované potápěče možno najít. Jakákoli kooperace v tomto okamžiku vázla na jejich rozhodnutí, že budou hledat v zónách, které sami uznali za vhodné. Při žádosti o vrtulník nám bylo řečeno, že je na Jávě v Surabayi a že bude do akce použitelný až další den. Celodenní usilovné pátrání loděmi bylo opět bezvýsledně ukončeno přibližně v 18 hodin, po západu slunce.

3.den - 10.11.2006

Opět v ranních hodinách bylo zahájeno usilovné pátrání na moři pomocí lodí a především vrtulníku. Byly pročesávány vody mezi Nusa Penidou a Bali, které za celý vyčerpávající den nepřineslo žádný pozitivní výsledek. Ani v tuto dobu nebyl použit vrtulník záchranné jednotky SAR, ale byli jsme nuceni pronajmout vrtulník soukromé společnosti pro vyhlídkové lety Bali Air. SAR opět využíval k pátrání loď. Pátrání bylo ukončeno před 18 hodinou odpolední. V tuto dobu již byla situace mimořádně kritická. Vycházeli jsme stále z předpokladu, že jsou potápěči na otevřeném moři, kam se naprosto nepochopitelným způsobem dostali. Varianta, že se nevynořili, nebyla zatím připuštěna, ale ani vyloučena!

4.den - 11.11.2006

V 07:30 hodin ráno vyplula opět loď SAR a odstartoval konečně jejich vrtulník, ve kterém letěli i Milan a Monika Jeglíkovi. Vrtulník směřoval do zatím neprobádané oblasti jižně od Lembonganu na otevřené moře. Vrtulník křižoval nekonečné oceánské prostory, ale naprosto bezvýsledně. Veškeré úsilí a snaha o záchranu dvou pohřešovaných potápěčů Petra Vašíčka a Zdirada Žáka byly bezvýsledné. V odpoledních hodinách vystartoval vrtulník na svoji poslední záchrannou misi, která dopadla opět negativně. Hledání probíhalo na otevřeném moři jižně od Lembonganu a Bali.

Od 14 hodiny byla zahájena potápěčská pátrací akce MMDiving ve spolupráci s World Dive na lokalitě JET POINT a také BLUE CORNER, kam by mohla těla potápěčů v proudu zapadnout. I toto hledání bylo bezvýsledné. Dokonce bylo využito i služeb místního svatého muže s paranormálními schopnostmi, který určil přibližné místo pod hladinou, kde jsou těla potápěčů údajně uvězněna, ale ani tohle proroctví nebylo naplněno. Šlo údajně o jeskyni, u níž je nějaké lano. Po 73 hodinách usilovného pátrání byla záchranná mise ukončena s negativním výsledkem. V současné době byla jedinou šancí jen možnost, že je vyzvedla nějaká rybářská loď, která je odvezla do nějaké malé nemocnice na Bali, kde by byli hospitalizováni a personál by ještě neoznámil tuto událost policii. Tato situace je však velmi nepravděpodobná. Závěr je takový, že jsou v tomto momentě potápěči PETR VAŠÍČEK a ZDIRAD ŽÁK pohřešováni a šance na jejich záchranu je skutečně minimální.

5.den - 12.11.2006

V ranních hodinách se Milan Jeglík, Monika Jeglíková, Kamila Králiková, Veronika Duranová, Antonín Šedek a Vendula Strachotová přemístili na Bali, aby zajistili Veronice co nejrychlejší odlet do České republiky. V tuto dobu jsme již byli druhý den ve spojení s českou ambasádou, která v prvních dnech záchranné akce nijak výrazně nepřispěla k pomoci při hledání pohřešovaných. Nakonec ambasáda zajistila letenku na 14.11. pro Veroniku. V tento okamžik byla pátrací akce omezena na lodě rybářů a turistických organizací, které se pohybovaly na moři mezi Nusa Penidou, Lembonganem a Bali. Veškeré indicie nasvědčovaly tomu, že se oběma potápěčům stala nehoda pod hladinou a nevynořili se. Přesně v 15:15 hodin jsme obdrželi telefonát o skutečnosti, že byl jeden z potápěčů nalezen rybářskou lodí operující v jihozápadních mořích od Bali, pod Jávou. Zachráněný potápěč byl naživu a byl to PETR VAŠÍČEK. V tomto okamžiku se jeho nalezení, vzhledem k poloze na moři, stalo skutečným zázrakem. Od jeho ztracení do nalezení uběhlo 68 a 1/4 hodiny.

PETR VAŠÍČEK byl nalezen rybářskou lodí KMN Widiantara ve 12 hodin 11.11. 2006 na otevřeném moři jižně od Jávy a přesný GPS bod byl 114,27 BT - 10,02 LS. Loď, která jej nalezla, s ním ještě několik hodin křižovala okolní nekonečné mořské prostory, ale bezvýsledně. Poté se vydali na zpáteční plavbu na Bali, kde byl PETR v 15 hodin dne 12.11. hospitalizován v denpasarské nemocnici v Sanglahu. Po celou dobu se o něj rybáři velmi starali a jednoznačně mu zachránili život nejen tím, že jej našli, ale i péčí po celou dobu návratu na Bali. Po obdržení informace jsme okamžitě vyrazili za Petrem do nemocnice a průběžně jsme se dozvídali mnoho mystifikujících informací, jako že byl nalezen u Sanuru na Bali, poté, že u severního pobřeží Nusa Penidy. PETR VAŠÍČEK podal informaci o tom, že se točili v proudech kolem ostrova Nusa Penida a poté mezi Nusa Penidou a Bali. Tato informace byla mylná a byla vyvrácena výpovědí rybářů a policejní zprávou, v níž jasně stálo, že byl PETR nalezen na GPS bodě 114,27 BT - 10,02 LS na otevřeném moři pod východní Jávou, pod Banyuwangi. Petr byl zjevně vyčerpán a po třech nocích na moři ani nemohl podat přesnou informaci o jejich poloze. Poté nastal kolotoč událostí, které se točily především o zjištění a potvrzení polohy Petrové záchrany. Okamžitě jsme se spojili se záchranným týmem SAR a záchranným námořním systémem SROP, který vyslal S.O.S. volání všem lodím, které se v tom momentě pohybovaly v inkriminované oblasti. Loď, která nalezla a zachránila Petra, se též vracela do oněch míst, aby hledala i druhého potápěče. Ve večerních hodinách se potvrdilo, že jsou na místě další 4 rybářské lodě a pročesávají moře. V tuto dobu již dostal informace o Petrově nálezu i ambasador České republiky v Jakartě. Ve podvečerních hodinách byl Petr Vašíček převezen do soukromé nemocnice Prima Medika v Denpasaru. Jeho stav byl stabilizovaný.

6.den - 13.11.2006

Od ranních hodin v oblasti nálezu Petra operovalo několik rybářských lodí. Přesný počet neznáme, ale je jich minimálně pět. Podle mého propočtu by se měl Zdirad nacházet maximálně dalších 120 km od bodu nálezu Petra Vašíčka a méně. Záleží na mořském proudu, který v té oblasti nedokáže nikdo odhadnout, takže jsme vycházeli z předešlých dní, směru a vzdálenosti kterou urazili. Též jsme se dohodli s ambasadorem, že budou informovat maximální množství policejních stanic a nemocnic na Jávě, poněvadž je předpoklad, že pokud by Zdirada našla rybářská loď z Jávy, tak by ho odvezla tam. Opět by nemuselo dojít k rychlé předávce informací, tak jako se tomu stalo v případě Petra Vašíčka, o jehož nálezu jsme se dozvěděli až 27 hodin po jeho záchraně. Rybářská loď, která ho naložila, neměla vysílačku a společně ještě hledali Zdirada v okolních vodách. Teprve pak se vydali na Bali, kde byl Petr hospitalizován a až následně jsme se dozvěděli, že byl nalezen a kde je. Tohle nám dává ještě naději, že by mohl být Zdirad stále naživu. V současné době uplynul hrozivý čas od jeho ztracení na moři u Lembonganu, 115 hodin. Nezbývá než doufat a věřit v druhý zázrak! V tento okamžik již naplno běžela solidní spolupráce s ambasádou, která se snažila maximálním způsobem vyjít vstříc našim požadavkům a šířila zprávu o pohřešovaném potápěči na Jávě.

Petrova životní družka Kamila strávila celou dobu u Petra v nemocnici a bedlivě hlídala jeho stav. Petr do sebe dostal kuřecí polévku a jeho stav se po dni stráveném na infuzích zjevně zlepšoval. Jeho jediným přáním je nalezení Zdirada. To, jak se od sebe vlastně oddělili ani neví, čemuž se v jeho stavu nelze divit. To, že vydrželi na otevřeném moři bez vody, bylo díky nálezu plovoucího kokosového ořechu, který rozbili, vypili jej a zkonzumovali kokos. Též se živili syrovými kraby, které lovili v plovoucích řasách. I tato skutečnost dává stále naději na nalezení živého Zdirada, i po tak dlouhé době. Nejstrašnějším zjištěním je fakt, že Petr vypověděl, že druhý den potkali loď plnou domorodců, která kolem nich plula asi 20 metrů. Oni křičeli o pomoc a lidé na ně mávali a smáli se. Nikoho nenapadlo jim pomoci !

Ve 12:00 hodin vyrazil vrtulník SAR do směru Zdiradové pozice a to i přes to, že nebude schopen doletět do oblasti, kde byl nalezen PETR. Nikdo však nemůže odhadnout změny směru proudů, a proto je třeba udělat maximum pro jeho záchranu, byť by měla být šance minimální. Tento den nepřinesl žádné nové zprávy a celá pátrací akce byla negativní. V tuto dobu strávil Zdirad na moři, pokud jej již neobjevila nějaká loď, 121 hodin (toho času 17 hodin odpoledne). Do nočních hodin jsme se nedostali k žádné informaci o nalezení pohřešovaného Zdirada Žáka.

7.den - 14.11.2006

Tento den čekáme na jakoukoli informaci o Zdiradovém nalezení. Velvyslanec opět alarmoval policejní stanice a také se zjišťovalo, zda není Zdirad v nějaké lokální nemocnici na Jávě. V tuto chvíli trvá pohřešování Zdirada 140 hodin (toho času 12:00 hodin poledne).

Zpět k 8.11.2006

Co se vlastně stalo na lokalitě Jet Point, kde zmizeli potápěči PETR VAŠÍČEK a ZDIRAD ŽÁK?

Poté, co předjeli skupinu i s vedoucím ponoru Monikou Jeglíkovou, tak pokračovali v jízdě proudem ve směru podél pobřeží Lembonganu směrem k lokalitě Blue Corner. Vzhledem k faktu, že měl Zdirad větší spotřebu vzduchu, tak museli jít dříve do menší hloubky, kde se dostali do proudu, jenž je netáhnul v závěru podél pobřeží, jak je u ponorů na Jet Point standardní, ale dostali se do proudu, jenž táhnul přes Blue Corner do volné vody. Zde se vynořili v místě za pomyslným rohem, kde jim políčka mořských řas znemožnila vidět potápěčský člun, jenž v tu dobu sledoval vydechované bubliny skupiny, která se držela Moniky. Díky tomuto faktu je nemohla vidět ani posádka člunu, která je velmi zkušená a zná místní vody velmi dobře. Rozhodně nepatří k těm, kteří by na lodi usnuli a nevšímali si okolí!!! V tuto dobu však proud pomalu vytahoval oba potápěče dále od pobřeží. V momentě, když se Monika s dalšími dvěmi potápěči vynořila, tak museli být Petr se Zdiradem za hranicí viditelnosti. Posádka i s potápěči a Monikou začala okamžitě intenzivně hledat Petra se Zdiradem, kteří nebyli v dohledu a všichni pojali podezření, že se ještě nevynořili, což by znamenalo, vzhledem ke Zdiradové spotřebě vzduchu, potápěčskou nehodu. Náhle však spatřili dekompresní bóji, jak stojí na hladině asi 50 metrů před lodí.

Pluli k ní a očekávali, že se pod ní nachází hledaní potápěči. Poté si všimli, že od ní nejdou bubliny a rychle ji vytáhli. S hrůzou v očích zjistili, že jde o utrženou Moničinu bóji, která se při vypouštění zahákla za korál, přetrhla se a uplavala. Díky tomu, že bóje nepochopitelně stála z vody, tak to vypadalo jako že na ní někdo visí. Nebyla to však pravda. V tento moment již uběhly další cenné minuty. Odhadem mohlo jít asi o 20 minut. Poté se člun vrátil na pomyslný roh u lokality Blue Corner, odkud je vidět jak zpět, tak i na volné moře. Široko daleko nebyla vidět žádná známka toho, že by tam měli být potápěči na hladině. V tento okamžik Monika zavolala na pomoc další člun a nastalo hledání podél celého pobřeží Lembonganu a též na otevřeném moři směrem k Bali. V tuhle dobu se však již Petr se Zdiradem dostali do divokého proudu na otevřené vodě, který je začal beznadějně unášet jihozápadně směrem k Bali do oblasti u Benoa. Během této doby lodě pročesávali vodu u Lembonganu a nebyla žádná šance spatřit dva unášené potápěče proudem, kteří již byli vzdálení několik kilometrů od ostrova Lembongan a jeho pobřeží. Poté nastala tma. Lodě potápěče hledali až do 22 hodiny večerní a bezvýsledně. V tuto dobu byla celá událost oznámena policii a záchrannému týmu SAR, který s ránem vstoupil do boje o záchranu dvou pohřešovaných potápěčů.

 

Publikováno: 11 roků 9 měsíců Od Tok #1160
Tok's Avatar
Toto vlákno je o článku: Neštěstí a zázrak u ostrova Lembongan

Starší komentáře (omlouváme se za tento "netradiční" způsob přenesení ze starší verze webu):

Komentář ze dne: 03.09.2007 12:53:48
Autor: kytka (@)
Titulek: další nehoda

Tak můžete opět podrobně popsat další nehodu Mileny Bauerové... Není vám trapné ještě v tomto oboru podnikat, když evidentně svým nezodpovědným vedením ztrácíte pod vodou klienty??? Jak se vám spí??


Komentář ze dne: 08.09.2007 21:19:16
Autor: Tok (@)
Titulek: Re: další nehoda

Spí se nám dobře. Kdybyste si totiž zprávu trochu přečetla, pochopila byste, že potápěčské centrum provozuje MM Diving, nikoliv Tenggara. Oba subjekty nemají prakticky nic společného, pouze vztah k Indonésii. Tenggara kvalitu dozoru při ponorech nehodnotí, neschvaluje ani neodsuzuje - nemáme o tom dostatek přímých informací. Každopádně jsme z nové nehody smutní a to, že se udála podruhé na prakticky stejném místě, je velmi podivné.

Ještě jednou, jsme zájmové sdružení se sídlem v Praze, nikoliv balijská základna potápění.

Martin Točík
Publikováno: 11 roků 7 měsíců Od Tok #1398
Tok's Avatar
Při sledování dnešních "Reportérů ČT" běžel divákovi se zájmem o dění v Indonésii trochu mráz po zádech. Alespoň takový pocit jsem měl z toho já.

Potápěčská základna (MMDiving) pro není pro klienta "anděl strážný", ale pouze průvodce, který klientovi zprostředkuje zážitky, které očekává. Každý potápěč je sice primárně zodpovědný zejména sám za sebe, ale z vyjádření průvodce Milana Jeglíka bylo cítit cynismus člověka, zahnaného do defenzivy kvůli chybě, kterou si buď odmítá připustit, nebo ani neuvědomuje.

Co si myslí ostatní? Viděli jste zmíněnou reportáž??
Publikováno: 11 roků 7 měsíců Od Tok #1399
Tok's Avatar
Pro zajímavost: záznam je zde. (Cca od 56.minuty)
Publikováno: 11 roků 7 měsíců Od Alda #1400
Alda's Avatar
Az na par detailu se podle dostupnych informaci ztotoznuju s nazorem Tomase Sladka.
Nesouhlasim pouze s tim, ze by se kvalita potapece mela posuzovat pouze podle poctu ponoru. Je to jako s rizenim auta. Nekdo se stane dobrym ridicem uz po 20 000km a jinemu se to nepodari ani po 100 000km.
Dalsi vec je pouzivani bojky. V systemu PADI neni narozdil treba od CMAS povinnost praktickeho nacviku vypousteni. Proto naopak nekdy prinasi pouzti bojky vic problemu nez uzitku. Je na PADI tohle zmenit.
Publikováno: 11 roků 7 měsíců Od Tok #1401
Tok's Avatar
Samozřejmě souhlasím s tím, že primární odpovědnost za podnikání rizikového sportu nese potápěč.

V reportáži byla možná až příliš viditelná snaha shodit převážnou část zodpovědnosti na instruktora.

Jenomže průvodce podstupuje značný střet zájmů - morální odpovědnost nebrat zřejmého začátečníka na poměrně náročnou lokalitu kontrastuje s komerčním zájmem. Z tohoto hlediska je osobnost průvodce dost rozporuplná, když jediné smrtelné potápěčské nehody, které se staly na JV Bali v uplynulém roce a půl, byli české oběti, klienti centra MM Diving.

Určitý faktor nezodpovědnosti a nedisciplinovanosti určitě při onom ponoru hrál roli.

Mráz mi ale běžel po zádech z vyjádření potápěče z jiné dvojice: "my jsme sem přijeli na dovolenou, ne někoho vodit za ručičku, ne někoho lovit".

Ano, každý při rizikových sportech rozhoduje sám o sobě, nicméně ve světě manipulativních reklamních lákadel potápěčské "exotiky" v obtížné oblasti přebírá průvodce nemalou spoluzodpovědnost, má ručit svými zkušenostmi a svým úsudkem.

Dvě nehody stejného potápěčského centra nelze pouze připsat na vrub "nedisciplinovanosti 90% českých klientů". To, že v případě MM Diving něco nehraje jsem si uvědomil ve chvíli, kdy jsem slyšel Milana Jeglíka mluvit o úmrtích jeho klientů tak nezúčastněně, jako by to byli dva chcíplí kanárci.

Pokud se bude chtít Milan, který býval příležitostným přispěvatelem na tomto Fóru, k celé otázce vyjádřit sám, rádi mu přenecháme patřičný prostor.
Publikováno: 11 roků 7 měsíců Od ikan hiu #1405
ikan hiu's Avatar
Kdo se na Blue Corner potápěl, jistě ví, že proudy jsou tam opravdu velmi silné. Potápěli jsme se přímo na BC několikrát s Adamem Malcem a také jsme to několikrát právě díky proudům vzdali ještě před ponorem a jeli jinam.
Na lokalitách kolem Nusa Penidy a Lembonganu je to celkem běžná praxe. Proudy na zdejších lokalitách se mohou měnit okamžitě a nečekaně
K samotné nehodě se vyjadřovat nechci neboť se na to cítím málo informovaný. Chyb bylo pravděpodobně více a asi na obou stranách, ostatně k podobným dochází při potápění celkem často a většina z nich dopadne nakonec dobře. Chci k tomu napsat něco spíše více obecněji.

Již jsem potkal dost potápěčů co s pár ponory měli pocit naprosté neohroženosti, ale také instruktory, kteří nedodržovali zásadní pravidla bezpečnosti, které sami kolikrát vyučují.
Instruktor není bůh, který je pod vodou schopen za lidi ručit. Bohužel je kolikrát toto po instruktorech vyžadováno. Potápěči vyvíjejí tlak, aby za svůj týden či dva potápěčské dovolené viděli a zažili co nejvíce, předhánějí se, machrují a přitom se pod vodu dostanou třeba jen jednou za rok na týden. Navíc mají pocit, že jelikož za potápění platí měl by instruktor skákat tak, jak si oni pískají. Jak jsem vypozoroval, tak jen málokterý potápěč se před ponorem zajímá o jemu neznámou lokalitu a pořádně se na ni připravuje.

Instruktor by, na druhou stranu měl mít schopnost ponor dobře zorganizovat i přes výše uvedené komplikace ze strany jeho „klientů“. Měl by umět lidi odhadnout a mít přehled o tom s kým do vody jde. Tomu také přizpůsobit výběr lokality, body teamů, briefing atd. V mnoha případech tomu tak není, briefingy se nekonají nebo jsou nedostatečné, nepotápí se ve skupině více potápěčů, nedodržuje se stanovená max. hloubka (pokud se vůbec stanoví) a spousta jiných větších či menších prohřešků. To, že je to zúčastněným potápěčům vesměs jedno a žijí v představě, že jdouce na ponor s instruktorem, nemůže se jim nic stát, jen zvyšuje riziko nehody.

Mnoho zkušených instruktorů si zas na druhou stranu myslí, že po x tisíci ponorech už zvládnou cokoli a ono to tak není. Občas je zkrátka blbec potápěč a občas zas instruktor. Těch prvních je bez pochyb několikanásobně více. Proto není divu, že se tu a tam někdo ztratí, vystřelí, vydejchá apod., každý kdo se potápí to jistě už zažil. Většinou se nic nestane jak jsem již psal, ale v kombinaci se zrádnou lokalitou může i malá chyba stát život. Proto se přátelé při potápění v Indonésii nepřeceňujte, moře občas teče jako dravá řeka.

Nechci to co jsem napsal dávat přímo do souvislosti se zúčastněnými při této nehodě. Určitě se však na každé straně pár chybek udělalo, viníka bych ale nehledal a ani neoznačoval.