Tenggara.net

Sdružení pro poznání Indonésie a dalších zemí JV Asie

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma

Východní Timor – Východotimorský odpor a tragédie na hřbitově Santa Cruz

( 2 Hlasů )

Východotimorské guerilly Východotimorské guerilly
Východotimorské guerilly

Jediným oponentem indonéských intervenčních jednotek byla FRETILIN, přesněji řečeno její ozbrojené složky FALINTIL – Ozbrojené síly národního osvobození Východního Timoru (Forças Armadas Libertação Nacional de Timor Leste/Armed Forces of National Liberation of East Timor).1 Jestliže jejich zbraně stačily na poražení špatně vyzbrojené UDT, nestačily již na profesionální a dobře vycvičenou indonéskou armádu,2 která používala k potlačení odporu nejmodernější zbraně.3 Koncem dubna 1976 již bylo na Východním Timoru přibližně 35 000 vojáků.4 Proti nim stálo asi 20 000 ozbrojenců z FALINTIL, z nichž 2 500 byli regulérní vojáci, 7 000 dostalo alespoň základní vojenský výcvik od Portugalců a 10 000 prodělalo pouze krátký trénink.


Světový ohlas na indonéskou intervenci byl sporadický, neboť vše bylo velmi dobře připraveno. Portugalsko však hned 7. prosince přerušilo s Indonésií diplomatické styky a požádalo o naléhavou schůzi OSN. 5Zatímco Rada bezpečnosti OSN připravovala svoji první rezoluci ohledně Východního Timoru (první z 10 rezolucí do roku 19826), indonéská vláda nezahálela a již 18. prosince 1975 její Ministerstvo zahraničních věcí oznámilo, že se vytváří nová prozatímní východotimorská vláda. Na jejím formování se podílely všechny strany kromě FRETILIN. I přes existenci Deklarace z Baliba zaslali členové přechodné východotimorské vlády 31. května 1976 prezidentu Suhartovi petici s žádostí, aby Východní Timor začlenil do Indonéské republiky.7 Indonéský parlament patřičný zákon 15. července 1976 schválil a o dva dny později, 17. července 1976, prezident Suharto podepsal zákon č. 7., na jehož základě se z Východního Timoru stala 27. indonéská provincie nazvaná Timor Timur.8

Většina Timořanů však s připojením k Indonésii nesouhlasila, a tak se strhl dlouhotrvající boj o nezávislost. Partyzánská válka měla nejprve úspěch, protože bojovat se zarputilými a sveřepými bojovníky, jako jsou Timořané, není vůbec jednoduché ani pro dobře vyzbrojenou armádu. Díky dokonalé znalosti terénu, portugalským zbraním a vrozenému válečnickému talentu držely indonéské jednotky daleko od obydlených míst.

Protipovstalecký letoun OV-10F Bronco Protipovstalecký letoun OV-10F Bronco
Protipovstalecký letoun OV-10F Bronco

Situace se začala rychle zhoršovat až po nasazení ničivých strojů Bronco OV-10F americké provenience, které byly určeny hlavně pro boj s jednotkami nedostatečně vybavenými protiletadlovými zbraněmi, takže se dokonale hodily k potlačování timorského hnutí odporu. Letadla vybavená infračervenými detektory, raketami, čtyřmi 7.62 mm kulomety a dostatečným prostorem pro 1 700 kg bojového nákladu včetně pum představovala naprostou pohromu jak pro bojovníky FALINTIL tak i pro civilní obyvatelstvo, které zaznamenalo největší ztráty během celé indonéské okupace.

Časté nálety nutily obyvatele k neustálému stěhování, což naprosto znemožňovalo jakékoliv hospodaření,9 o chovu dobytka ani nemluvě. Z Timoru se stala uzavřená zóna a od prosince 1976 až do roku 1989 neměli novináři ani cizinci do provincie volný přístup. Aby se zamezilo nechtěnému úniku informací, měly všechny příležitostné návštěvy přidělen doprovod a mohly navštívit jen pečlivě vybraná místa. První zahraniční návštěva humanitárních pracovníků na Timoru byla povolena zástupcům Mezinárodního výboru Červeného kříže až 24. března 1979, a to ještě jen na několik týdnů. Mezinárodní humanitární organizace získaly povolení k práci na Východním Timoru od 1.6.1979.10 Před jejich příchodem poskytovala základní lékařskou pomoc, přístřeší i jídlo především katolická církev.

Na konci 70. let začaly síly timorských bojovníků pomalu ochabovat a indonéská vláda se tudíž snažila nahnat poslední hloučky lidí z hor do speciálních sběrných táborů, aby je tak oddělila od bojovníků FALINTIL. 11Po celá 80. léta probíhaly další a další vyčišťovací akce, které však nikdy nevedly ke konečné likvidaci hnutí odporu.12 V roce 1983 se na několik měsíců zrodilo krátké a křehké příměří. Dohoda byla podepsána 23. března, ale již v srpnu byly boje obnoveny. Během tohoto období relativního klidu však mohli představitelé FRETILIN volně cestovat po Timoru a šířit tak své politické postoje a názory. Jasně se ukázalo, že ne všichni nacionalisté chtějí podporovat hnutí, které mělo levicové tendence, a proto se ještě téhož roku zrodila politika Národní jednoty hlásaná José Alexandre Gusmãem,13 jenž požadoval vytvoření společné nacionalistické platformy pro všechny Timořany nehledě na jejich minulou politickou příslušnost.14

Od začátku osmdesátých let se tak kromě bojových akcí začalo vedení FRETILIN zaměřovat také na koordinaci akcí mezi hnutím odporu doma a v zahraničí. Zásadní přelom pak nastal v roce 1987, kdy byla vytvořena nezávislá nadstranická nacionalistická platforma Národní rada mauberského odporu15 (CNRM - Conselho Nacional de Resistência Maubere / National Council of Maubere Resistence). Jednalo se o zastřešující organizaci, jejímž cílem bylo sjednocení všech hnutí usilujících o právo na sebeurčení a nezávislost Východního Timoru nejen na okupovaném území, ale také v Indonésii a dalších státech světa. Poprvé tak došlo k propojení a zkoordinování neviditelného odboje na Timoru s politickým lobováním na mezinárodní scéně. CNRM byla otevřená pro všechny nacionalisty bez ohledu na stranickou příslušnost a jejím hlavním posláním bylo vést odpor proti indonéské okupaci a umožnit obyvatelům Východního Timoru svobodně rozhodnout o své budoucnosti v souladu s mezinárodně uznávaným právem na sebeurčení.16 CNRM dále prosazovala vytvoření demokratického státu podle mezinárodního práva a na základě svobodných voleb. Kromě toho se také zaměřila na vyhledávání lidských zdrojů potřebných pro budoucí vládu a administrativu, monitorovala situaci lidských práv a snažila se ochránit místní kulturu a jazyky. Podporovala respektování lidských práv a všech mezinárodně uznávaných norem, nezávislá média, dobře fungující justici, bezplatnou zdravotní péči a školství jako dobrý základ prosperujícího státu. V otázce státních příjmů spoléhala Národní rada mauberského odporu na bohaté zásoby ropy a zemního plynu v oblasti mezi Timorem a Austrálií nazývané „Timor Gap“. Zavrhovala vysídlení indonéských imigrantů a nabízela jim mírové soužití v případě, že budou respektovat východotimorské zákony. Do CNRM byly zahrnuté také jednotky FALINTIL, které v roce 1987 prohlásil Xanana Gusmão za nestranickou národní osvobozeneckou armádu.17 Na mezinárodním poli, kde ji od roku 1989 jako zvláštní zástupce reprezentoval José Ramos-Horta, bojovala CNRM za mírové ukončení okupace Východního Timoru indonéskou armádou.

Přelom 80. a 90. let minulého století byl na Východním Timoru naplněn mnoha důležitými událostmi. Některé nesly záblesk naděje, jiné naopak odlesk zmaru. Mezi ty první patřila kromě vytvoření CNRM hlavně návštěva papeže Jana Pavla II. Církev hrála na Východním Timoru, kde je zhruba 95% katolíků, vždy velice důležitou roli a její stmelovací síla se projevila především v době okupace, kdy i přes svoji těžkou pozici pomáhala všem snášet útlak a dodávala naději tam, kde se jí nedostávalo. Není proto divu, že laureátem Nobelovy ceny míru za rok 1996 se spolu s José Ramos-Hortou stal i biskup Carlos Filip Ximenes Belo. Norský Nobelův výbor svoje rozhodnutí odůvodnil těmito slovy: „za jejich práci za spravedlivé a mírové řešení konfliktu na Východním Timoru“.18 Jak se dále píše v tiskovém prohlášení: „Udělením letošní Nobelovy ceny míru Belovi a Ramos-Hortovi chce Norský Nobelův výbor ocenit jejich vytrvalou pomoc a jejich sebeobětování se pro malý, avšak utlačovaný národ. Nobelův výbor doufá, že tato cena podnítí snahy pro nalezení diplomatického řešení konfliktu na Východním Timoru založené na právu na sebeurčení.“19

Návštěva papeže na Východním Timoru se uskutečnila 2. října 1989 a po cestě z letiště Comoro do správního střediska Dili.20 ho vítaly desetitisíce lidí. Tradiční mše, kterou nejvyšší představitel katolické církve sloužil na místě zvaném Tasi-Tolu,21 využilo několik desítek mladých lidí k tomu, aby rozvinuly transparenty oslavující papeže a zároveň žádající respektování lidských práv a nezávislost pro Východní Timor. Policie ihned zjednala pořádek, ovšem i těch několik okamžiků stačilo k tomu, aby protest zaznamenaly zahraniční televizní a rozhlasové stanice. V tomto ohledu znamenala papežova návštěva určitý zlom v informovanosti okolního světa, nezabránila však již podpisu dohody o těžbě ropy a zemního plynu v Timorském moři mezi Austrálií a Indonésií z 11. prosince téhož roku. Smlouva vstoupila v platnost 9. února 1991 a do roku 1999 bylo vytvořeno celkem 15 společných sektorů, ve kterých těžily společnosti Shell, Woodside, BHPP, Philips, Moondance, Boral či Mobil Oil.

Radost a nadšení z návštěvy papeže Jana Pavla II. na konci osmdesátých let však netrvalo dlouho. Dne 12. listopadu 1991 uplynulo přesně sedm dní od pohřbu Sebastiãa Gomese Rangela (18), který byl zraněn indonéskými jednotkami v noci z 28. na 29. října a s prostřeleným břichem nakonec vykrvácel na schodech kostela sv. Antonína z Motael. A protože na Východním Timoru existuje zvyk ai funan midar,22 kterým si místní obyvatelé připomínají své mrtvé sedm dní po pohřbu, přišli mu lidé položit na hrob květiny. Průvod23 šel po nábřeží od kostela svatého Antonína z Motael, kde se konala ranní mše, směrem ke hřbitovu Santa Cruz. Bylo okolo osmé hodiny ráno. Někteří účastníci se pokusili využít této pietní akce k protiindonéské demonstraci a přinesli si s sebou vlajky hnutí odporu a různé transparenty, které později v průvodu rozvinuly. Někteří šli se zdviženými pažemi s prsty do „V“. Indonéské síly, které byly pochodu přítomny, zahájily do davu palbu. Následky této nekontrolované střelby byly otřesné a celá událost se do historie zapsala jako „Masakr na hřbitově Santa Cruz“.

O tom však více až v následujícím článku.


Poznámky

1 Jednotky FALINTIL byly vytvořeny v roce 1975. Nejčastěji se uvádí datum 20. srpna 1975.

2Angkatan Bersenjata Republik Indonesia (ABRI; Ozbrojené síly Indonéské republiky) zahrnovaly jak armádu, tak i policejní jednotky. V dubnu 1999 došlo k oddělení policejních složek od armády (pozemní, námořní a letecké jednotky), která následně změnila jméno na Tentara Nasional Indonesia (TNI; Národní armáda Indonésie) a vrátila se tak k pojmenování ze 40. a 50. let 20. století.

3Většina vojenského vybavení (okolo 90%) byla americké provenience, což představovalo jasné porušení zákona, neboť prodej zbraní byl realizováno jen pod podmínkou, že budou sloužit k sebeobraně a nikoliv k útočným záměrům. Tento fakt však byl americkým činitelům dobře znám. Na obchodu se zbraněmi se také podílela Velká Británie a další státy.
http://www.gwu.edu/%7Ensarchiv/NSAEBB/NSAEBB62/
KOHEN A. S.: From the Place of the Dead, str. 87

4 KLÍMA, J.: Špatné svědomí mezinárodního společenství, str. 53

5KLÍMA, J.: Špatné svědomí mezinárodního společenství, str. 52

6Rezoluce RB OSN: rezoluce č. 384 ze dne 22. prosince1975 a č. 389 ze dne 22. dubna 1976 Rezoluce Valného shromáždění OSN: č. 3485 (XXX) ze dne 12. prosince 1975, č. 31/35 ze dne 1. prosince 1976, č. 32/34 ze dne 28. listopadu 1977, č. 33/39 ze dne 13. prosince 1978, č. 33/40 ze dne 21. listopadu1979, č. 35/27 ze dne 11. listopadu 1980, č. 36/50 ze dne 24. listopadu 1981, č. 37/30 ze dne 23. listopadu 1982

7 V prohlášení se uvádělo: “Naléháme na vládu Indonéské republiky, aby v co nejkratším čase přijala a uzákonila integraci obyvatel spolu s celým územím Východního Timoru do jednotné Indonéské republiky bez konání referenda.“ Za přechodnou vládu dokument podepsali předseda přechodné vlády a parlamentu na Východním Timoru Arnaldo Dos Reis Araújo a Guilherme Maria Goncalves.
http://www.geocities.com/CapitolHill/Parliament/2385/essays/pstt.html

8Česky „Východní Timor“. Tento název se obvykle krátí na TIMTIM.

9Zničení úrody mělo za následek rozsáhlý hladomor, který si vyžádal další tisíce nevinných obětí. Potravinová situace na Timoru se nikdy pořádně nezlepšila hlavně proto, že lidé byli násilně přestěhováváni do táborů, kde měli jen omezenou možnost pohybu a nemohli se tak věnovat plně hospodaření.
http://www.etan.org/et/1998/june/june12/famine.htm

10KOHEN, A. S.: From the Place of the Dead, str. 98

11 Počet lidí nahnaných do táborů není znám. Většina zdrojů udává 250 000 – 320 000 lidí ke konci roku 1979. Počet táborů se odhaduje až na neuvěřitelných 150 v roce 1980

12Obsáhlé informace o vyčišťovacích akcích, genocidě a působení indonéské armády na Východním Timoru v letech 1975-1999 najdete ve studii Part 4: Regime of Occupation z International Center for Transitional Justice (ICTJ) http://www.ictj.org/static/Timor.CAVR.English/04-Regime-of-Occupation.pdf. Na stránce http://www.ictj.org/en/news/features/846.html najdete další části tohoto dokumentu v anglické i indonéské verzi. Za pozornost také stojí studie Case Study: East Timor (1975-99), kterou vypracovala nadace Gender Issues Education Foundation (GIEF) v rámci projektu Gendercide Watch.
http://www.gendercide.org/case_timor.html

13José Alexandre Gusmão je úplné křestní jméno současného východotimorského prezidenta a dlouholetého bojovníka za svobodu a nezávislost Východního Timoru. Říká se mu také Kay Rala Xanana Gusmão (jakési nom-de-guerre), mnohem častěji však jen krátce Xanana Gusmão.

14 http://www.tip.net.au/~wildwood/01octxanana.htm

15 Výraz „maubere“ původně označoval neasimilované příslušníky východotimorských kmenů v době portugalské koloniální správy a měl v sobě silný negativní nádech. Později se tento termín začal používat pro všechny obyvatele portugalské části ostrova. Během indonéské okupace pak toto slovo dostalo jiný význam a odkazovalo k utlačovaným, avšak odpor kladoucím obyvatelům Východního Timoru. Proto by se tato platforma mohla také překládat jako „Národní rada východotimorského odporu“.

16http://www.uc.pt/timor/cnrm.htm

17V letech 1975-1987 byly FALINTIL ozbrojeným křídlem FRETILIN.

18http://www.nobel.se/peace/laureates/1996/index.html

19http://www.nobel.se/peace/laureates/1996/press.html

20Lidé čekali, zdali papež po vystoupení z letadla políbí zemi na znamení toho, že je v suverénním státu. On však toto gesto neudělal.

21Tasi-Tolu („tři jezera“ v jazyce tetum).

22Tento název opět pochází z jazyka tetum a všeobecně se překládá jako „voňavé květiny“. Může to však také znamenat i „voňavá květina“, neboť plurál se v jazyce tetum často nevyjadřuje. Pro občasné vytváření množného čísla se používá slovíčko „sira“ (oni) a do jisté míry se tak podobá indonéskému slovíčku „para“, které se také používá, kromě reduplikace, k vyjádření plurálu.

23Čísla o počtu účastníků se samozřejmě rozcházejí. Objevují se odhady mezi třemi až pěti tisíci.