Tenggara.net

Sdružení pro poznání Indonésie a dalších zemí JV Asie

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma

Na obnovu Yogyakarty vybráno 45 000 korun

( 0 Hlasů )

Gamelan, foto: Helena Hošková Gamelan, foto: Helena Hošková
Gamelan, foto: Helena Hošková

Radost a nadšení - takové byly naše pocity, když jsme přejeli očima prostorný sál v Dlouhé ulici 37, kde se v úterý 13. června sešlo kolem 200 lidí, aby podpořili indonéské město Yogyakarta nedávno stižené silným zemětřesením. Téměř plný sál, kde vedle sebe postávaly distingované dámy, mladí nadšenci pro vše indonéské i ti, kteří sem možná jen zabloudili na svých toulkách večerní Prahou, totiž dával tušit, že na obnovu poničené oblasti Tenggara přispěje neočekávaně vysokou částkou. Rychle se šířící zprávy z pokladny přinesly jistotu: výtěžek benefice dosáhl 45 000 korun!


První diváci začali do soukromého klubu ve druhém patře starobylé budovy přicházet již před 19 hodinou, kdy byla oficiálně otevřena pokladna. Pro vstupenku si přišlo i několik lidí, kteří sice měli na nadcházející večer připravený jiný program, přesto ale cítili potřebu vyjářit svou solidaritu s obyvateli Yogyakarty alespoň zakoupením vstupenky.

Gamelan - duše Jávy

Benefiční večer zahájila skladba Menyar Sewu, kterou na nástroje tradičního javánského orchestru gamelan zahrál soubor sestávající z milovníků indonéské hudby z řad Čechů i Indonésanů žijících v České republice. Z povzdálí plody své práce sledoval mladý učitel z Bali, který před více než měsícem přijel do Prahy, aby lehce skomírající soubor znovu nabil energií a touhou hlouběji poznávat svět indonéské hudby. Gamelan však nebyl na začátek benefičního večera pro Yogyakartu zařazen náhodou: tento orchestr je neoddělitelnou součástí javánské kultury, jejíž hlavním střediskem je právě středojavánská Yogyakarta. Broznové chvění gamelanu doprovází taneční vystoupení, stínové divadlo wayang, rituály a slavnosti, zní na verandách paláců i prostých domů.

Lucie Solfronková a paví tanec Merak, foto: Helena Hošková Lucie Solfronková a paví tanec Merak, foto: Helena Hošková
Lucie Solfronková a paví tanec Merak, foto: Helena Hošková

Okouzlující paví tanec

Po doznění posledních tónů gamelanu a krátkém vstupu indonésko-české dvojice moderátorů vstoupila na scénu studentka indonéských tanců Lucie Solfronková v roli důstojného páva, z jehož pestrobarevného peří třpytícího se ve světle reflektorů přecházel zrak. Choreografie kultivovaného a velmi elegantního tance Merak ze Západní Jávy vychází z přírody, kdy tanečnice napodobuje pohyby páva chlubícího se svým nádherně zabarveným peřím.



Do bezpečí sopečného chřtánu

Michaela Rybková vypráví o zemětřesení na vlastní kůži, foto: Helena Hošková Michaela Rybková vypráví o zemětřesení na vlastní kůži, foto: Helena Hošková
Michaela Rybková vypráví o zemětřesení na vlastní kůži, foto: Helena Hošková
O vlastních zážitcích ze zemětřesení v Yogyakartě vyprávěla Michaela Rybková, která strávila šest měsíců na Sulawesi, kde studovala pohřební obřady Torajů. Poslední týden před svým odjezdem domů se rozhodla strávit v Yogyakartě se svými indonéskými přáteli. To, co mělo být příjemným zakončením studijního pobytu, nakonec nabralo dramatické obrátky, když se v sobotu časně ráno začala otřásat zem. Michaela Rybková byla ještě v hlubokém spánku, když do jejího pokoje vtrhnul její indonéský přítel, který ji vytáhnul prudce z postele a bez zjevných příčin ji nutil rychle běžet z domu. Na vysvětlování nebyl čas, v okolí padaly domy, pod sutinami ležela bezvládná těla, nikdo nevěděl, jak dlouho bude zemětřesení trvat ani co se bude dít v příštím okamžiku. V nastálé panice se začala šířit poplašná zpráva, že na Yogyakartu se řítí vlna tsunami. Vystrašená masa lidí utíkala po rozbořených ulicích směrem na sever, co nejdále od Jižního moře, jehož vládkyně se podle všeho na obyvatele Yogyakarty velmi zlobila. Po chvilkovém strhnutí davem se Michaela Rybková vrátila zpátky do svého domu, zabalila si nejnutnější věci a odjela se svým přítelem do hotelu ve výše položené části severně od města. Stejně jako mnozí další se tak paradoxně snažila najít bezpečí pod svahy sopky Merapi, z jejíhož kráteru se již několik týdnu valila žhavá láva. Společně se svými českými přáteli se pak snažila obyvatelům poničeného města pomoci. Zavolala proto své přítelkyni Broně Gordon do Ameriky, která během dvou hodin sesbírala od svým přátel, známých a rodiny tisíc dolarů na zakoupení nejnutnějších potravin a léků.

Chrámový tanec v ojedinělém podání

Chrámový tanec na uvítanou Pendet v podání Karolíny Idrisové, foto: Helena Hošková Chrámový tanec na uvítanou Pendet v podání Karolíny Idrisové, foto: Helena Hošková
Chrámový tanec na uvítanou Pendet v podání Karolíny Idrisové, foto: Helena Hošková
S dalším tancem se diváci přenesli na omamně vonící ostrov bohů a démonů Bali. S původně chrámovým tancem Pendet vystoupila profesionální tanečnice Karolína Idrisová, která se tancům začala věnovat v devíti letech v Indonésii, odkud také pochází její rodina. Dříve se Pendet tančil v balijských svatostáncích na oslavu příchodu bohů na zem, postupně ho však balijští umělci přetvořili na tanec na uvítanou hostů. Skutečnost, že diváci benefičního večera mohli obdivovat ladnost balijských tanců právě v podání Karolíny Idrisové byla o to významnější, že tato orientální tanečnice na podobných pořadech zatím nikdy nevystupovala.

Éterické chvění balijského genderu

Balijský gender, foto: Helena Hošková Balijský gender, foto: Helena Hošková
Balijský gender, foto: Helena Hošková
Balijská část večera pokračovala za zvuků nástrojů gender, které obvykle doprovázejí balijské stínové divadlo. Nástroje gender jsou laděny v pentatonické stupnici, tzv. slendro, která má prý svůj původ v šestém století na Jávě, kdy zde vládla hinduistická dynastie Sailendra. Na gender se hraje oběma rukama, ve kterých hudebník drží dřevěné paličky panggul. Levá ruka většinou hraje melodii, palička v pravé ruce obvykle udává komplikovaný rytmus. Některé skladby však vyžadují, aby hudebník hrál oběma rukama obtížné rytmické vzorce, které se proplétají s rytmem ostatních hráčů. Éterická hudba a hbitá zručnost balijského učitele Ketuta Sukayany a jeho tří žáků byla odměněna nadšeným potleskem diváků.

Velkolepost válečníků v umění

 

Václav Trojan tančí balijský Baris, foto: Helena Hošková Václav Trojan tančí balijský Baris, foto: Helena Hošková
Václav Trojan tančí balijský Baris, foto: Helena Hošková
Tanečník Václav Trojan si zcela získal publikum dramatickým tancem balijských válečníků Baris. Tento tanec, který je i ve chvílích, kdy teplota na teploměru nedosahuje více než třiceti stupňů, fyzicky velmi obtížný, oslavuje mužnost a sílu vítězného balijského bojovníka. Diváci ztichli úžasem, když na scénu vkráčel statný muž oblečený do těžkého barevného kostýmu, který během desetiminutového vyčerpávajícího vystoupení předvedl démonické koulení očima, precizní hru prstů a ušlechtilost pohybů celého těla. Tanečníkova tvář vyjadřovala divokost, ostražitost, pohrdání, pýchu a zároveň soucit, lítost a slitování - vlastnosti vznešeného balijského válečníka. Velkolepost tohoto tance v podání Václava Trojana je nezapomenutelná a pro mnohé diváky se jistě stala nejvýraznější částí benefice.

Poslední pohled do světa indonéské mystiky

Tradiční část večera ukončil gamelan se skladbou Singa Nebah. Na hudebnících oblečených do kombinace javánských látek sarong a černých svršků bylo vidět, že si svoje první veřejné vystoupení v této sestavě náležitě užívají. Pod jejich rukama se naposledy tento večer rozezněly bronzové gongy, metalofony a bubny, které diváky alespoň na chvíli přenesly do dalekých tropických krajů plných mystiky a tajemna.

Moderní písně slavily úspěch

Indonéský zpěvák Rony Marton, foto: Helena Hošková Indonéský zpěvák Rony Marton, foto: Helena Hošková
Indonéský zpěvák Rony Marton, foto: Helena Hošková
S indonéským programem se ještě pokračovalo v dalších asi dvaceti minutách, kdy se mikrofonu ujmul indonéský zpěvák Rony Marton a mladí Indonésané žijící v České republice. Rony Marton nejdříve rozezpíval sál svou písní Hastrmane tatrmane, která byla svého času velmi populární a je součástí téměř všech větších setkání indonéské komunity v České republice. Za doprovodu kytary pak ještě přidal několik lidových indonéských písní, po kterých se k mikrofonu postavilo trio mladých indonéských hudebníků. Z bezprostředních reakcí diváků bylo zřejmé, že odlehčená část indonéského programu slavila velký úspěch.

Když milo roztančilo ulici

milo - Vaše oblíbená hudební skupina, foto: Helena Hošková milo - Vaše oblíbená hudební skupina, foto: Helena Hošková
milo - Vaše oblíbená hudební skupina, foto: Helena Hošková
Podařený večírek zakončila svému názvu nic nedlužící pražská skupina milo - Vaše oblíbená hudební skupina. Originální texty a zvuky, skvělá hudba, která roztančila nejenom osazenstvo klubu ale i Dlouhou ulici a návštěvníky přilehlých restaurací, charizmatický zpěvák kapitán Eglebi a naprostá profesionalita, s kterou se hudebníci svého vystoupení zhostili, byly skvělou tečkou za podařeným večírkem v centru Prahy, na němž nechybělo bohatý výběr lahodného občerstvení ani promítání fotografií z oblastí zasažených přírodní katastrofou.

Chcete přispět?

Pokud jste neměli možnost přijít na benefiční večer, ale chtěli byste přispět na obnovu poničených částí Střední Jávy, můžete svůj finanční dar poslat na bankovní účet občanského sdružení Tenggara u eBanky 2023330001/2400. Ve zpávě pro příjemce napište poznámku "Yogyakarta". O využití finančních prostředků budeme průběžně informovat na www.tenggara.net.



Poděkování

Tenggara by tímto chtěla poděkovat všem, kdo se zasloužili o to, že se benefiční večer pro Yogyakartu konal a proběhl jako dobře namazané hodinky. Díky patří především všem divákům, kteří přišli v úterý večer Yogyakartu podpořit. Bez následujících lidí by se večer jen těžko vydařil:

 

Lenka Bryndová a Honza Mička, kteří nám umožnili benefiční večer pořádat ve svém klubu a jako mávnutím kouzelného proutku plnili všechny naše prosby
Květa Rypáčková a Ali Sunarto, kteří neúnavně pracovali, aby diváci měli co jíst a pít
Jitka Váchová a Marie Tothová
Tanečníci Lucie Solfronková, Karolína Idrisová a Václav Trojan
Mezinárodní seskupení hráčů gamelanu v čele s Ketutem Sukayanou
Indonéští hudebníci Bana, Rudy a Rony Marton
Pražská hudební skupina milo - Vaše oblíbená taneční skupina, která vytvořila bezvadnou atmosféru a přivedla úžasného zvukaře
Sunarsih
Zuzana, Petra a Katka z horolezeckého klubu Matahari
Thiya a Lukáš Málkovi
Widya Fahmaani Sýkorová, paní Tasmuri a Ida, které připravily lahodné pohoštění
Sdružení Paguyuban Indonesia-Ceko, především jeho předseda pan Bismo Gondokusumo
Indonéské velvyslanectví, které nám zapůjčilo gamelan
Silvie Gondokusumo, Honza Říha, servery Hedvabna stezka a Tance.cz, kteří nám pomáhali benefiční večer mediálně zviditelnit
Jiří Jiráček a jeho asistenka, kteří promítali film o Yogyakartě a jejím okolí
Petr Lobotka z Multikulturního centra, které nám zapůjčilo dataprojektor
Helena Rantimin a Karel
Helena Hošková, která celou benefici fotila a fotografie nám pak poskytla k uveřejnění na tomto webu
Členové horolezeckého klubu Humanita, kteří jsou našimi věrnými fanoušky a vždy naše akce podporují svou účastí