Tenggara.net

Sdružení pro poznání Indonésie a dalších zemí JV Asie

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma

Příběh z Niasu: Jak Situo Mali Ndewa ženu hledal, až ji našel

( 1 Hlas )

Válečníci z Niasu, foto: http://www.engelfriet.net/Aad/NedIndie/warriors1nias1931.jpg Válečníci z Niasu, foto: http://www.engelfriet.net/Aad/NedIndie/warriors1nias1931.jpg
Válečníci z Niasu, foto: http://www.engelfriet.net/Aad/NedIndie/warriors1nias1931.jpg

V jednom z předešlých článků na tomto serveru jsme nahlédli do kouzelného světa indonéských pohádek a mýtu, nyní se seznámíme s příběhem, který si za tmavých večerů a svitu olejových lamp vyprávěli obyvatelé ostrova Nias. Příběh o tom, jak skončí všichni, kteří otci odporují, rady starších neposlouchají a daleko do neznámých a divokých krajů se vydají kdysi vyprávěl starý a moudrý vypravěč Fözi Dzihönö a pro čtenáře Tenggara.net ho převyprávěla Anna Žaludová, která nyní v Náprstkově muzeu asijských, afrických a amerických kultur připravuje expozici z každodenního života Niasanů na konci 19. století ve sbírce Pavla Durdíka s názvem Nias – Ostrov mýtů a předků.


Byl jednou mocný a slavný náčelník Laowö Aechula Luo, Laowö Abölata, který měl silného a statečného prvorozeného syna Situo Mali Itö, Situo Mali Ndewa a krásnou a milou dceru Sawua Lakindő Balaki, Sawua Lindo Ana'a. Jednoho dne, když Situo Mali Ndewa dospěl v muže, řekl otci: „Půjdu si hledat ženu, otče, která spatřila poprvé světlo světa ve stejný den jako já, narodila se pod stejnými hvězdami a se stejným horoskopem, která je krásná a vznešená právě tak jako já a nosí tytéž aristokratické tituly co já.“

Otec se zhrozil, že syn, krev jeho krve a jediný dědic jej chce opustit a daleko odejít, proto se zeptal: „Což ti zdejší ženy nejsou dost dobré, krásné a vznešené? Proč se chceš vydat tak daleko a hledat dívku, která snad na tomto světě ani není?“

„Půjdu, neboť můj osud, který mi byl dán, se musí naplnit.“

„Budeš-li chtít, najdu ti ženu nádhernou a urozenou, jenom se nevydávej na tak dalekou cestu. Třeba i více, chceš-li, devět žen ti dám a všechny od rodin pro tebe je vyplatím.“

„Odejdu, otče, osud mi byl vyřčen bohem Lowalangi a nemohu na tom nic měnit. Ale vrátím se zpět a mé nohy znovu stanou na schodech i podlahách tohoto domu.“

Otec však nechtěl dopustit, aby odešel a povolal nejmoudřejšího muže z rady starších. Stařec dlouho se synem náčelníka hovořil, vše marně. Také mladší sestra se jej snažila zradit od svých plánů, plakala a naříkala, avšak Situo Mali Ndewa, pevně rozhodnut, bez ohlédnutí opustil rodiče a sestru, rodný dům, vesnici i kraj a ubíral se dál a dál.

Šel cestou necestou, neznámou divočinou, hustým pralesem přes kopce a údolí, až došel k řece. „Řeko, tečeš zdaleka a míříš do daleka, mnoho se na své cestě dozvíš. Neslyšela o ženě, která by právě tak vznešená jako já byla a ve stejný den se narodila?“

„Něco vím, něco nevím. O takové ženě jsem však doposud neslyšela,“ řekla řeka a dál plynula podél břehů.

Situo Mali Ndewa posmutněl, ale putoval dál. Náhle se před ním rozprostřel vysoký a košatý strom. „Strome, jsi vysoký a vidíš do daleka, mnoho se dozvíš. Neslyšels o ženě, která by právě tak vznešená jako já byla a ve stejný den se narodila?“

„Něco vím, něco nevím. O mnoha ženách jsem slyšel, ale o takové, kterou hledáš, jsem doposud neslyšel.“

Situo Mali Ndewa ještě více posmutněl, ale neotálel ani chvíli a šel dál. Potkal další takový strom, ještě vyšší, ale ani on nevěděl, zda vůbec se kdy žena podobných vlastností narodila. I přesto jej naděje neopustila a ubíral se dál. Opět uviděl košatý strom. „Zkusím ještě jednou své štěstí,“ pomyslel si Situo Mali Ndewa a oslovil strom: „Strome, vypínáš se do výšky a vidíš daleko do dálky, zdalis o ženě neslyšel, která by právě tak vznešená jako já byla a ve stejný den se narodila?“

„Mnoho vím, ale více nevím. O takové ženě jsem doposud neslyšel. Mohu ti však jednu radu dát, kam máš své kroky směřovat. Daleko za lesem najdeš hada, vládce světa, to on ti poradí neboť všechno ví a nic mu není skryto.“

A tak se Situo Mali Ndewa vydal směrem, který mu strom ukázal. Musel ještě dlouho putovat, aby znenadání spatřil obrovské tělo hada pokryté šupinami. Když jej had zahlédl, hrozivě vztyčil hlavu.

„Velký hade, mocný pane,“ promluvil Situo Mali Ndewa. „Přicházím za tebou, abych tě požádal o pomoc, neboť jsi moudrý, všechno víš a nic ti není skryto. Řeka ani stromy mi nedokázaly poradit. Jediný ty víš, kde žije žena, jejíž oči spatřily svět ve stejný den jako moje, jsou jí nakloněny tytéž hvězdy a nosí tituly a hodnosti právě takové, jako já?“

„Všechno vím. Je jediná žena na světě, která se narodila ve chvíli, kdy se zatřásl svět a pohnula země. Jmenuje se Sobowo Ndöfi Madata, Sekonda Dohave Dzara a žádní druhá se jí nevyrovná. Ale než tě k ní dovedu, chci sníst devět lidí. Jsem hladový a sem do těchto lesů žádný člověk nezavítá. Přines mi devět lidí a odvedu tě před dům ženy, kterou hledáš.“

Situo Mali Ndewa se zhrozil, ale nedal na sobě nic znát a odešel. Přemýšlel, co bude dělat dál, ale oběti v podobě lidí hadovi přinést nechtěl. Rozhodl se, že zkusí najít cestu sám.

Mnoho dní uplynulo od té doby, co had, pán země, prozradil jméno ženy, po níž Situo Mali Ndewa tolik toužil. Věděl však, že jednoho dne ji najde, i kdyby měl projít celý svět. Vtom zaslechl hlasy: „Krásná je, její oči září jako slunce.“ „Ó ano, a vznešená, nikdo se jí nemůže vyrovnat. Proto ji náš velký náčelník nechce nikomu jen tak dát. Nakonec snad Sekonda Dohave Dzara zůstane navždy sama.“

Situo Mali Ndewa ihned jméno poznal a zaradoval se. Je již u cíle své cesty! Vykročil za vzdalujícími se hlasy a po chvíli došel k vesničce.

Zamířil přímo k bráně.

„Kdo je to?“, lidé šeptali a divili se odvaze mladíka.

„Je to Situo Mali Ndewa, syn slavného náčelníka Silaowö Abolata.“

„Ó ano, již jsme slyšeli, za jakou záležitostí přichází, že přišel pro dceru strýce z matčiny strany požádat o ruku. Avšak mnoho takových již přišlo a nikdo neuspěl.“

„Odkud přicházejí ty zvuky?“ oslovil je Situo Mali Ndewa.

„Náš velký náčelník zhotovuje zlaté šperky, již jedenáctkrát uspořádal velkolepou slavnost a nyní připravuje dvanáctou, ještě skvělejší než předchozí. Musíš vyčkat, až bude hotov.“

Lidé se shromáždili, aby si cizince prohlédli. Jeho myšlenky se však znenadání obrátily a začaly být plné smrti a touhy po lebkách, které by mohl ulovit. Odešel tedy a schoval se na nedaleké louce ve vysoké trávě, náhle uslyšel hlasy: „Proč se schováváš v trávě, Situo Mali Ndewo, my přece nejsme vrahové! Tys můj vlastní synovec a já tvůj strýc, který má právo na peníze za dceru.“

Situo Mali Ndewa se rozhlédl, vykročil z trávy a rozhodl se vrátit zpět do vesnice.

Lidé jej uvedli do náčelníkova domu.“Ještě není s ozdobami hotov, dvanáctá slavnost bude nádherná. Musíš počkat devět dní, teprve poté se rozhodne.“

Náhle vyšla z ložnic dívka, zářila jako zlato a všichni v místnosti ztichli. I Situo Mali Ndewovi se zatajil dech. Žádná jiná jí na světě nebyla rovna.

“Ano, mnoho mužů již přišlo, aby Sekonda Dohave Dzara odvedli s sebou jako svou manželku. Ale doposud žádný jí nebyl hoden,“ říkali lidé přítomní v domě.

Situo Mali Ndewa trpělivě čekal, až náčelník zhotoví ozdoby. Devátého dne, dle slibu setkali se oba tváří v tvář. Brzy bylo ujednáno a byla stanovena i vystrojena svatba.

Když Situo Mali Ndewa splatil všechno zlato za nevěstu, otci, vznešeným i ostatním obyvatelům vesnice, zastesklo se mu po domově. „Otec je starý, rád bych jej spatřil ještě před tím, než opustí tento svět.“

„Zůstaňte tady, cesty nejsou bezpečné.“

„Musím se vrátit k otci neboť tak jsem slíbil.“ Vzal svou ženu Dohave Dzara a vydali se na cestu. Putovali několik dní, bez spánku a ve střehu, náhle je však zmohl spánek. Složili se pod strom a usnuli. Ráno si protřel Situo Mali Ndewa oči a zhrozil se: „Kde je má krásná žena, slunce a zlato? Já nešťastný usnul jsem a třeba již v hrobě leží a nedýchá. Jaký zákeřný červ mi mohl způsobit takovou bolest?“ Naříkal, lamentoval a truchlil.

Najednou se z nebe snesl papoušek: „Pospěš touto cestou, zavede tě přímo k tvé ženě.“ Jak pravil, nohy dovedly Situo Mali Ndewu až k vesnici. Ukryl se a počítal bojovníky. Příliš mnoho, aby se jim postavil sám. „Avšak má vesnice by již neměla být příliš daleko,“ pomyslel si Situo Mali Ndewa a vykročil s nadějí domů.

Nemýlil se, za několik hodin došel až ke svému domu. „Otče!“ volal, ale nikdo mu neodpovídal. Nakonec tedy vstoupil a zhrozil se. Jeho otec, kdysi velký a silný seděl tu jako věchýtek, s prosvítajícími kostmi.

„Od té doby, co jsi odešel, jedl míň a míň. Je tomu několik dní, co přestal jíst úplně,“ pravila matka, když syna spatřila: „Už jsme mysleli, že se nevrátíš. Ale proč jsi tak smutný a kde máš ženu?“

Situo Mali Ndewa jim vše vyprávěl. Po krátkém zasedání v obřadním domě bylo rozhodnuto. Odveta. Všichni do zbroje. Bude se zabíjet. Skupina rozdivočelých válečníků se vrhla kupředu. Před vesnicí nepřátel nečekali ani vteřinu. Zaútočili zcela nečekaně a bez varování a mnoho mužů toho dne přišlo o život. Dohave Dzara byla zachráněna a odvedena k Situovi do vesnice. Zanedlouho poté porodila. Prvorozený zdravý chlapec, silný a krásný, stal se příčinou radosti otce i náčelníka, avšak byl počat s mužem, který Dohave Dzara zajal a svedl. I pojmenovali jej Ni'ila Dzato, Ni'ila Niha.

Jednoho dne, když byl Ni'ila Niha dospělý muže, země se zachvěla. Všichni se ulekli. A zachvěla se znovu. Poté se zatřásla tak, že se v místech tanečního prostranství před domem náčelníka otevřela obrovská trhlina, temná a hluboká až do posvětí. Lidé prchali v hrůze pryč.

„Musíme zemi stmelit zpátky, obětovat člověka, aby se trhlina do podsvětí uzavřela.“

„Vším je vinen Ni'ila Niha, to on za to může a proto jej budeme obětovat,“ řekli lidé.

Ni'ila Niha běžel za otcem: „Na všechny otázky musí být odpověď, najdu, najdu příčinu, proč země pukla, dej mi svolení, vrátím se brzy.“

Otec své svolení dal a Ni'ila Niha se vydal na cestu. Nejprve se ptal krokodýla, pána řek, ten však nevěděl a poslal jej k prastarému megalitu na vrcholku hory: „Jdi a zeptej se kamene podoby člověka, snad on ti poradí, jak uzavřít trhlinu světa.“

A tak Ni'ila Niha stoupal na vrcholek, aby mu kámen řekl: „Jediný, kdo má moc nad světem, který jej nese na svých bedrech, je sawa, velký a mocný had. To on je oporou země, na něm vše záleží.“

Šel tedy Ni'ila Niha hledat mocného hada, který nese zemi na bedrech. Když dospěl k cíli a spatřil hada, zaradoval se: „Mocný hade, ty víš vše, jsi nositelem země. Jak je možné zacelit svět, kde sehnat něco, co by spojilo okraje temné a hluboké propasti na tanečním prostranství před domem mého otce?“

„Mohu rozvodnit řeky, zdvihnout hladiny moří a oceánů a zatopit celý svět, ale ty hledáš způsob, jak spojit zemi, která pukla. Bůh Lowalangi, stvořitel země, jediný ví, jak zacházet se světem a zemí. Jemu náleží všechny lidské duše i osud světa.“

„Ale jak se k němu mám dostat, vždyť se to ještě nikdy nikomu nepodařilo?“

V zoufalství a beznaději vrátil se Ni'ila Niha domů, očekávaje naplnění svého smutného osudu. „Otče, prošel jsem celý svět, abych našel cestu, jak uzavřít propast do podsvětí, vše marně.“

Otec svolal všechny nejvznešenější, radu starších i ostatní obyvatele vesnice. Se zármutkem, kterému nebylo rovno, vzal syna a obětoval, aby se země zacelila a propast zmizela, aby se svět spojil v jeden celek. S posledním dechem, který Ni'ila Niha vypustil, se země přestala chvět, taneční prostranství před náčelníkovým domem se stmelilo v jeden celek a země se uzavřela.



Zdroj: J. A. (ed.): Nias Tribal Treasures. Cosmic Reflections in Stone, Wood and Gold. Volkenkundig Museum Nusantara, Delft 1990, str. 145-180. Steinhart překlad z niasštiny podle vyprávění Fözi Dzihönö.