Tenggara.net

Sdružení pro poznání Indonésie a dalších zemí JV Asie

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma

Javánská svatba (III.) - Svatební rituály

( 0 Hlasů )

Novomanželé se svými rodiči. Rodiče novomanželů musí být stejně oblečení. Novomanželé se svými rodiči. Rodiče novomanželů musí být stejně oblečení.
Novomanželé se svými rodiči. Rodiče novomanželů musí být stejně oblečení.

Třetí díl obsáhlého článku o javánské svatbě popisuje svatební rituály.

Vyvrcholením svatebního obřadu je tzv. akad nikah - obřad, během něhož podepisují snoubenci svatební smlouvu a ženich předává nevěstě materiální dary. Samotný svatební obřad má několik částí, v nichž se symbolicky vyjadřuje vzájemný vztah budoucích manželů a ženicha s rodiči nevěsty.


AKAD NIKAH

Za vyvrcholení svatebního obřadu můžeme považovat akad nikah (odvozeno od akad - souhlas, smlouva a nikah - svatba, svatební). Jedná se tedy o uzavření svatební smlouvy, což je legitimní uzavření sňatku. Tato událost v sobě zahrnuje jak religiózní tak i administrativní složku. Může se konat v domě snoubenky1, v modlitebně (dle víry v mešitě nebo kostele), nebo na příslušném úřadě (Kantor Urusan Agama/KUA - úřad pro náboženské záležitosti). Oba snoubenci za účasti rodičů, příbuzenstva, přátel a pracovníka Úřadu pro náboženské záležitosti skládají přísahu před bohem, v níž se zavazují, že při sobě budou věrně stát po celý život, a podepisují svatební smlouvu.

 

Ženich přichází v doprovodu svých rodičů do domu nevěsty, kde se obřad akad nikah koná. Ženich přichází v doprovodu svých rodičů do domu nevěsty, kde se obřad akad nikah koná.
Ženich přichází v doprovodu svých rodičů do domu nevěsty, kde se obřad akad nikah koná.
Ženich přichází v tradičním javánském oděvu s kerisem (tradiční javánskou dýkou s dlouhým vlnitým tupým ostřím) za pasem. Nesmí mít na sobě žádné zlaté šperky a vzor jeho oděvu by neměl mít motiv zvířat, protože se věří, že by se pak jejich děti mohly chovat jako zvěř. V doprovodu rodičů, příbuzných a přátel přichází na místo, kde se obřad koná. Ve městě to nejčastěji bývá dům snoubenky. Ta ho již čeká, sedíc na rohoži z rákosu, čelem k západu. Snoubenec usedne vedle ní. Naproti němu, čelem k východu, se posadí penghulu (islámský hodnostář). Otec snoubenky sedí čelem k jihu. Napravo od penghulu je místo úředníka, zapisujícího svatební prohlášení. Vedle něj sedí oba svědci. Kolem tohoto kruhu jsou usazeni ostatní účastníci - příbuzní a přátelé. Snoubenec je povinen před začátkem obřadu vyndat zpoza pasu svůj keris a dát ho do úschovy některému ze svých přátel. Samotný obřad probíhá takto:

 

Ženich si podává ruku s církevním hodnostářem (penghulu), vedle kterého sedí úředník z matriky. Novomanželé podepisují svatební smlouvu. Ženich si podává ruku s církevním hodnostářem (penghulu), vedle kterého sedí úředník z matriky. Novomanželé podepisují svatební smlouvu.
Ženich si podává ruku s církevním hodnostářem (penghulu), vedle kterého sedí úředník z matriky. Novomanželé podepisují svatební smlouvu.
Otec snoubenky (popřípadě její starší bratr, strýc nebo jiný příbuzný mužského pohlaví) poprosí penghulu o dovolení k provdání své dcery. Ten potom požádá oba snoubence o prohlášení, že vstupují do manželství dobrovolně a budou při sobě stát věrně v dobrém i špatném po celý život. Poté novomanžel pronese či přečte slib talak-taliq. Tímto se zavazuje přistoupit na případný návrh své manželky na rozvod za určitých podmínek (kdyby jí manžel bil nebo by ji nebyl schopen nebo ochoten živit apod.) Pak jim úředník dá k podepsání2 svatební listinu, na které je i potvrzení provedeného slibu talak-taliq. Nakonec oba novomanželé požádají všechny přítomné o modlitbu a požehnání. V současnosti je zvykem po vzoru evropské tradice vyměnit si při tomto slavnostním okamžiku také svatební prsteny.

Ženich předává nevěstě svatební dar mas kawin. Tento dar obsahuje modlitební pomůcky, oblečení, batikovanou látku, spodní prádlo a šperky. Ženich předává nevěstě svatební dar mas kawin. Tento dar obsahuje modlitební pomůcky, oblečení, batikovanou látku, spodní prádlo a šperky.
Ženich předává nevěstě svatební dar mas kawin. Tento dar obsahuje modlitební pomůcky, oblečení, batikovanou látku, spodní prádlo a šperky.
Novomanželka dostává od novomanžela dary v proutěném košíku zvané mas kawin. Obsahuje modlitební potřeby (u muslimů), oblečení, batikovanou látku, spodní prádlo, náušnice nebo jiné šperky či peníze. Po skončení tohoto obřadu, většinou v dopoledních hodinách, se novomanželka odebere do svého pokoje, kde ji juru paes dlouhé hodiny speciálně líčí3 na večerní recepci.

Zde pokládám za potřebné přiblížit funkci penghulu. Je to pracovník Úřadu pro náboženské záležitosti, který provádí náboženskou - islámskou - legalizaci sňatku. Je to znalec koránu a islámského práva. Často se nazývá také naib. Snoubenci, kteří se chtějí vzít, si musí nejprve dojít na KUA, vyplnit příslušný formulář a domluvit se na termínu akad nikah s penghulu. Tento úředník je snoubenci zván na místo konání za poplatek. Novomanželům vydává malé knížky velikosti cestovního pasu - potvrzení o sňatku. Potom provádí registraci na KUA.

UPACARA PANGGIH

Ceremonie upacara panggih (odvozeno od upacara - obřad, panggih - setkání novomanželů) začíná v pozdních odpoledních nebo večerních hodinách. Místo konání závisí jednak na ekonomické situaci rodin a dále na tom, zda pocházejí z vesnice či města. Ve městech je možno si k tomuto účelu pronajmout4 síň nebo hotel s velkou zasedací místností. Ekonomicky slabší vrstvy a vesničané pořádají tuto slavnost obvykle v domě rodiny nevěsty.

 

Při této příležitosti se vybírají od svatebčanů dary. Je velmi zajímavé, že převážně zámožnější novomanželé z měst uvádějí na svatebních pozvánkách na tuto recepci žádost o pouze finanční dary. Každý příchozí host je vítán speciálně slavnostně oblečenými mladými dívkami, které ho poprosí o podepsání se v knihu hostů. Při této příležitosti zároveň vhazuje do vedle stojící, látkou ozdobené krabice obálku s penězi. Bývá pravidlem, že pokud vhodí vyšší obnos peněz, nezapomene do obálky přidat i svou vizitku. Moje informátorky se mi svěřily, že se i stává, že pár obálek je úplně prázdných. Přijmuté částky (od těch podepsaných) se po skončení obřadu pečlivě zapisují se jménem dárce. Jedná se vlastně o jakousi závaznou formu půjčky, protože je obecně počítáno s tím, že stejně vysokou částku dostane zpět při stejné nebo i jiné příležitosti.

Průběh ceremonie

Chlapci z doprovodu ženicha si navzájem mění kembar mayang s družičkami nevěsty. Poté je společně postaví vedle křesla pelamin pro novomanžele. Chlapci z doprovodu ženicha si navzájem mění kembar mayang s družičkami nevěsty. Poté je společně postaví vedle křesla pelamin pro novomanžele.
Chlapci z doprovodu ženicha si navzájem mění kembar mayang s družičkami nevěsty. Poté je společně postaví vedle křesla pelamin pro novomanžele.
Nevěsta čeká v místě konání na příchod5 manžela, usazena v křesle pelaminan, což je speciální dvoukřeslo pro tuto příležitost, které je vždy potaženo červeným sametem a bohatě zlatě ozdobeno. Nevěsta v něm sedí a čeká na příchod manžela od časného odpoledne, tedy několik hodin. Po celou dobu hraje velmi hlasitě reprodukovaná hudba, nebo, pokud jsou movitější, pozvaný gamelan, tradiční javánský orchestr. Ženich přichází v doprovodu dvou mladíků, jež oba nesou - každý jeden - kembar mayang. Nevěsta jde ženichovi naproti. Je vedena dvěma ženami, které mají být ty nejstarší z jejích příbuzných. Ještě před nimi jdou dvě mladé dívky6 nesoucí také kembar mayang. Ty si s nosiči chlapce vymění kembar mayang a společně je pak umístí vedle křesla pelaminan. Nevěsta se s ženichem setkávají na verandě nebo u vchodu do síně. Tam se děje první rituál - lempar daun sirih (odvozeno od lempar - hodit; a daun sirih - betelový list). Oba dva navzájem po sobě hodí stočený a nití převázaný betelový list. Má se za to, že ten, kdo první zasáhne druhého, bude mít toho druhého „pod pantoflem“.

Ženich rozšlápne nohou vajíčko. Nohu mu poté nevěsta myje vodou se sedmi druhy okvětních lístků. Naznačuje tím, že o něj bude pečovat. Ženich rozšlápne nohou vajíčko. Nohu mu poté nevěsta myje vodou se sedmi druhy okvětních lístků. Naznačuje tím, že o něj bude pečovat.
Ženich rozšlápne nohou vajíčko. Nohu mu poté nevěsta myje vodou se sedmi druhy okvětních lístků. Naznačuje tím, že o něj bude pečovat.
Hned poté následuje rituál injak telur (odvozeno od injak - rozšlápnout, stoupnout na; a telur - vejce). Již předem je pro tento rituál připravený tác se slepičím vajíčkem a miska s vodou, do které jsou přidány okvětní lístky ze sedmi druhů květů. Ženich rozšlápne7 nohou vajíčko a pak mu manželka, klečíc před ním, nohu omyje voňavou vodou8. Dává mu tím najevo, že se o něj bude věrně starat. Ženich jí poté pomůže vstát, zdvihaje ji za ruce. Symbolizují tím, že při sobě budou stát v dobrém i špatném a vždy si budou vzájemně pomáhat9. Zde bych ještě připomenula názor prof. Poerbatjaraka, odborníka filologie, který tvrdí, že tento rituál vychází ze starého zvyku rozbíjení vejce jako potvrzení slibu, smlouvy (v tomto případě smlouvy manželské). Stejně jako vajíčko již nelze znovu zpevnit, ani tato smlouva se již nedá zvrátit.

Po injak telur přistoupí k novomanželům matka nevěsty a dá jim oběma napít ze stejné sklenice. Ukazuje tím, že je od této chvíle oba považuje za své děti a má je stejně ráda. Otec nevěsty je pak provede pomocí kain merah10 kolem sálu a a odvede ke křeslu pelaminan. Pak si sedne doprostřed, ženich usedá po pravé a nevěsta po levé ruce. Poté si je oba posadí11 každého na jedno koleno. V tu chvíli se ho jeho manželka - maminka nevěsty - zeptá, kdo jeho kolena více tíží. On odpovídá, že oba váží stejně, neboť je má oba stejně rád a stejně si jich bude vážit.

Dalším rituálem je tzv. kacar-kucur. Nejprve si nevěsta rozprostře na klíně prostírání, do kterého jí poté ženich sype drobné předměty jako například kovové mince, zrnka rýže, zrnka kukuřice, sójové boby, burské oříšky, fazole apod. Stejně tak ji bude zaopatřovat a obstarávat živobytí pro rodinu po celý život12. Nevěsta tyto drobnosti sváže do uzlíku a dá je do opatrování k své matce. Poté oba novomanželé poděkují rodičům za vychování. Nejdříve jdou oba k rodičům nevěsty. Postupují zleva doprava, první jde nevěsta, za ní ženich. Nejdříve k matce, poté k otci. Pokleknou, políbí svého rodiče na pravém koleni, poté na tváři, zatímco je rodič drží oběma rukama za ramena na znamení požehnání. Poté se oba novomanželé odeberou do ústraní, kde se převléknou13.

Dhahar klimah - novomanželé se navzájem krmí. Dhahar klimah - novomanželé se navzájem krmí.
Dhahar klimah - novomanželé se navzájem krmí.
Dalším zvykem je dhahar klimah - novomanželé si navzájem dávají jídlo do úst („krmí se“) před hosty.

Zbytek večera novomanželé sedí v křesle pelaminan a přijímají gratulace a požehnání od všech přítomných hostů. Během večera si hosté sami vybírají a nandávají slavnostní pokrm z bohatě prostřené tabule. Po pár hodinách se oba novomanželé omluví, že opustí hosty, a odeberou se na lože.

Poznámky

1 Svatební smlouvu lidé na vesnici obvykle podepisují v mešitě, zatímco ve městech je běžnější, že lidé se k tomuto aktu shromažďují v domě rodičů dívky. Dříve se nezřídka stávalo, že teprve ve dne podepsání smlouvy se oba snoubenci viděli. Především dívka často neměla nárok cokoliv podotknout k výběru jejího nastávajícího. Vlastní smlouva byla vlastně podepisována jen jejím zástupcem - což býval její otec či starší bratr nebo jiný mužský příbuzný. Tato tradice uzavírání manželství otcem dívky pochází z islámského práva. V dnešní době je přítomnost a souhlas (i když často nepřímo vynucený) dívky se sňatkem samozřejmostí.

2 Vlastní smlouva byla v dřívějších dobách vlastně podepisována jen snoubenčiným zástupcem - což býval její otec či starší bratr nebo jiný mužský příbuzný.

3 Speciální tradiční účes nevěsty, kdy jsou jemné vlásky podél čela oholeny a černou barvou dokresleny jakési laloky, je u ortodoxnějších nevěst v poslední době čím dál častěji nahrazen pokrývkou hlavy tvořenou ze spletených velmi aromatických kvítků jasmínu. Tato pokrývka má tvar šátku a zakrývá všechny vlasy.

4 V indonéských novinách Jawa Pos denně vychází množství inzerátů agentur nabízejících pronajmutí těchto prostor a organizaci obřadu. Inzerované ceny se v letech 1999 - 2000 pohybovaly od 14.000.000 – 30.000.000 Rp (cca 70.000 – 150.000 Kč) a zahrnovaly v sobě průvodce večerem, půjčení šatů pro novomanžele, jejich rodiče, družičky, dále svatební hostinu pro 200 - 400 lidí, pozvánky atd.

5 Ve vesnici Singosari a jejím okolí (cca 15 km severně od Malangu) platí zvyk, že pokud je nevěsta z druhé strany vesnice nebo z vesnice sousední, kam se ženich dostane jen přes lávku, je povinen při jejím překročení vhodit do potoka či říčky živého bílého kohouta. Malé děti pod lávkou na tento okamžik napjatě čekají a perou se o to, kdo ho chytí a čí ten kohout zůstane. Tento akt se děje na cestě ženicha na místo konání upacara panggih, kam je veden s bohatým doprovodem.

6 Nesmějí to být již vdané ženy.

7 Nebo nejprve vajíčko rozťukne rukou a pak v něm nohu namočí.

8 Ve veškeré literatuře, kterou jsem měla k dispozici, jsem se dočetla o obráceném postupu - nevěsta nejdříve omyla nohu ženicha a potom teprve ženich rozšlápl vajíčko.

9 Toto je interpretace rituálu injak telur dle mé přítelkyně Maharani z Malangu. Možná je i další interpretace - nevěsta tím dává najevo, že ženichovi bude vždy podřízena. Dle svatebních agentur zajišťujících organizátory a průvodce tohoto slavnostního večera počet nevěst, odmítajících podstoupení tohoto rituálu, stoupá. Nevěsty považují tento úkon za degradující jejich postavení. Nutno si však uvědomit, že klientela využívající tyto většinou velmi nákladné služby, se rekrutuje pouze z nejvyšších společenských kruhů, viz. novinový článek "Injak Telor Ditolak Mempelai Wanita“ z deníku Jawa Pos, 20. 8. 2000.

10 Odvozeno od kain - látka a merah - červený. Je to asi 1,5 m dlouhý a 25 cm široký pruh červené látky, která je bíle olemovaná.

11 Nebo je alespoň k sobě těsně přitiskne a obejme.

12 Interpretace dle mé přítelkyně Maharani z Malangu. Dle Yosodipuro, M .S.: Rias Pengantin Gaya Yogyakarta, Yogyakarta, 1978-79 tím ženich dává najevo, že veškerý svůj výdělek bude předávat nevěstě.

13 Během slavnostního večera se minimálně jednou převléknou. Vždy je přísně dodržována jednota (shodnost) šatů obou manželů. Tento - a ani žádný další - jejich oděv nesmí obsahovat černou barvu, ba naopak by měl být jasných, zářivých odstínů.

Pozn.: Mgr. Květa Rypáčková je absolventkou indonésistiky a etnologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Tento článek se zakládá na její diplomové práci "Současný svatební obřad na Východní Jávě".