Tenggara.net

Sdružení pro poznání Indonésie a dalších zemí JV Asie

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma

Bronzové chvění gongů aneb ozvěny koncertu gamelanu

( 0 Hlasů )

Koncert gamelanu Foto: Mirek Pásek Koncert gamelanu Foto: Mirek Pásek
Koncert gamelanu Foto: Mirek Pásek
Sedíme v kruhu, držíme se za ruce a se zavřenýma očima se mlčky každý soustředíme na poslední přání nebo myšlenku před koncertem. Náš učitel Sumi se snaží dostat celou skupinu hudebníků do nejpříhodnějšího stavu mysli pro hru na bronzové nástroje gamelanu. Dole na nás čeká plný sál nedočkavého obecenstva. Ještě malou chvíli stojíme před sálem, než se usadí poslední opozdilci. Atmosféra houstne a teplota stoupá na indonéský standard. Vstupujeme dovnitř a za potlesku rozechvěle usedáme za připravené hudební nástroje. Vtom se rozezní divoké tóny válečného balijského tance Baris a do místnosti vstupuje démonický tanečník Vašek, aby zahájil večer plný kouzelných tónů z daleké Indonésie...


Jak všechno začalo?

Za účelem zprostředkování alespoň základní dovednosti hry na javánský gamelan byl Indonéským velvyslanectvím v srpnu do Prahy pozván na tři měsíce mladý učitel Sumiyanto. Výzvu k účasti na kurzu javánské hudby vyslyšelo zprvu mnoho lidí, ale vzhledem k intenzitě kurzu se postupem času zformovala menší a pevnější sestava. Po tři měsíce se scházela skupinka lidí, aby třikrát do týdne rozezněla bronzové hudební nástroje ležící několik měsíců ladem v garáži na Indonéském velvyslanectví v Praze.

A tak zpočátku navzájem neznámé lidi pevně svazuje hudba evropskému uchu nezvyklá, ale libě znějící.

Přes překážky ke hvězdám

Kurz začal v srpnu. Pomalu jsme se přenesli přes počáteční nejistotu Sumiho i nás všech při pronikání do vzájemně odlišných kulturních zvyklostí, přes Sumiho svérázný styl výuky, dokonce i přes bariéru jazyka. Všichni si postupně zvykli na plynulé přechody z angličtiny do indonéštiny a již po prvních zkouškách se každý naučil rozumět povelům v angličtině, indonéštině a češtině. Také Sumi pohotově reagoval a pokyny jako: „Pomalu!“, „Ještě jednou!“, „Dobrý!“ a nejoblíbenější „V pohodě!“ se brzy pevně ustálily v češtině.

Překonali jsme i začátek září, které bylo obtížné proto, že mnoho členů gamelanu pracuje ve školství. Ještě více než předtím bylo nutné obětovat vlastní čas, jiné koníčky nebo činnosti ve prospěch zkoušek gamelanu, které s perspektivou krátkého pobytu Sumiho nemohly ztratit na intenzitě. Ze stejného důvodu se časem ustoupilo od střídání hudebních nástrojů, které je při výuce na Jávě samozřejmostí. My jsme se však potřebovali přesně a dobře naučit alespoň jednomu nástroji, který bychom po odjezdu Sumiho byli schopni předat ostatním.

Hudba, filozofie, atmosféra

Všichni jsme si zvykli na pravidelná setkání v garáži u nástrojů. Nejen meditativní zvuk bronzu, údery bubnů, pohodový průběh zkoušky s přestávkami s vůní hřebíčkových cigaret a indonéština navozovaly atmosféru Indonésie, ale zpočátku také srpnové teplo. Časem se sice ochladilo, ale hřejivá atmosféra zůstala.

Učitel gamelanu Sumiyanto, Foto: Mirek Pásek Učitel gamelanu Sumiyanto, Foto: Mirek Pásek
Učitel gamelanu Sumiyanto, Foto: Mirek Pásek
Se Sumim jsme se však vídali i mimo samotné zkoušení. Pravidlem se stalo i posezení nad pivem po zkoušce, její zhodnocení a plány a představy na další setkání. Součástí bylo povídání o životě na Jávě. Zpovídali jsme Sumiho a ptali se na různé věci týkající se gamelanu i každodenního života Javánců. Při podobných posezeních obohatily Sumiho slovní zásobu termíny jako „pivo“, „Ještě jedno!“ a neustále zaměňované „Na zdraví!“ a „nádraží“. Výměnou jsme pak vyprávěli o životě v České republice, která se stala první zahraniční zemí, kam Sumi zavítal. Byl v kostele na mši, na varhanním koncertě a dalších hudebních vystoupeních, podíval se do Kutné Hory, navštěvoval rodiny hudebníků gamelanu, naučil se bruslit na in-linových bruslích a získal mnoho dalších zážitků.


Vše jednou končí

S plynoucím časem však dolehla i krutá realita blížícího se odjezdu Sumiho zpět do Indonésie. Uvědomili jsme si, jak nerealizovatelný byl úkol „naučit“ hrát na gamelan úplné laiky za tři měsíce. Začali jsme se snažit zvrátit jeho osud a udržet Sumiho v České republice déle, než bylo naplánováno.

Když bylo jasné, že cesta zpět se změnit nedá, rozhodli jsme se, že uspořádáme koncert, kde bychom veřejnost seznámili s hudbou gamelanu, ukázali, co jsme se během tří měsíců naučili, poděkovali Sumimu a zároveň se s ním náležitě rozloučili.

Sdružení Tenggara nám vyšlo vstříc, zařídilo místo konání koncertu, klub Podsklepeno, technické zázemí a propagaci v podobě krásných plakátků, které nakonec nalákaly více příznivců, než kdokoliv mohl čekat. Ze začátku však nebylo nic takového samozřejmé a vidina poloprázdného sálu visela ve vzduchu. Zkoušky se však zintenzivněly a každý se zodpovědně připravoval na závěrečné vystoupení.

Poslední přípravy

Konečně nadešel den, kdy se mělo ukázat, co jsme se naučili. S lehkou nervozitou probíhal přesun hudebních nástrojů z velvyslanectví do klubu Podsklepeno, kde se sešli v předstihu všichni muzikanti i členové Tenggary, kteří měli na starost technické záležitosti. Bylo nutné sestavit a rozmístit hudební nástroje, odstranit část pódia a posunout židle diváků, aby měl Vašek místo pro démonický pohyb při balijském tanci baris. Vyzkoušeli jsme akustiku. V prázdném sále zněla dobře. V místnosti ve druhém patře, „šatně“, jsme se začali převlékat do javánských batiků. Nervozita a roztěkanost v podobě pobíhání z místa na místo dosáhla vrcholu těsně po 19h.

Sumi si všechny zavolal, zavřel dveře do šatny a vyzval nás, abychom se posadili na zem do kruhu. Podrobně jsme prošli program koncertu, poslední nejasnosti došly vysvětlení a všichni se zklidnili. Nakonec jsme se v kruhu chytili za ruce a v atmosféře dokonalého soustředění jsme beze slova upjali mysl k jediné myšlence nebo přání týkající se koncertu. Poté jsme vstali a vyšli na schodiště. Po zprávě, že sál je plný a venku je ještě fronta, jsme však nedokázali odolat nadšení a začali jsme se bláznivě objímat. Největší radost měl Sumi. Fronta, něco takového by na Jávě nezažil. Tam hraje gamelan při zcela jiných příležitostech, než je koncert jak jej známe v Evropě - při rodinných oslavách, svatbách, narození dítěte, při společenských událostech, jako jsou dožínky, dokončení veřejných staveb apod.

S radostí a nervozitou jsme ještě vyčkali příchodu opozdilců a poté se zpožděním, jak je v Indonésii zvykem, vstoupili do naplněného sálu a usedli na svá místa: Vladimír za gongy, Luděk za bubny, Markéta a Jindra k bonangu, Katka za slenthem, Anička, Martina, Martin, Rena, Petr a Jamilla za gender, Johana za kenong, Ivan ke kethuku, Bety se chopila citery a paní Sas, zpěvačka, usedla se Sumim držícím rebab, javánské „housle“, před celý orchestr bronzových nástrojů, gamelan. Indonéský večer mohl začít.

Koncert

Vašek tančí Baris, Foto: Mirek Pásek Vašek tančí Baris, Foto: Mirek Pásek
Vašek tančí Baris, Foto: Mirek Pásek
Do dusného ticha v plném sále náhle zazněly rychlé a divoké tóny, které přivedly před publikum démonickou postavu Vaška v kostýmu symbolizujícím balijského válečníka, tančícího tanec Baris. Propracované pohyby prstů a očí, které jsou pro tanec na Bali podstatné i extatické reprodukované tóny balijského gamelanu učarovali nejen publiku, ale také hudebníkům gamelanu.

Poté za náš „mahaguru“, velký učitel Sumi, přivítal publikum a seznámil jej se základními údaji týkajícími se javánského gamelanu za pomoci Luďkova tlumočení do češtiny. Nikdo se již nemohl dočkat – publikum, až uslyší gamelan, hudebníci, až budou moci rozeznít bronz a bubny. Součástí přivítání byla i vokální píseň o lásce, kterou Sumi zazpíval společně s paní Sas za doprovodu šumění lesa zvuků jednotlivých nástrojů.

Konečně gamelanová skupina, pojmenovaná Sumim „V pohodě“, rozezněla plně nástroje ve skladbě s názvem Singa nebah, „Útočící lev“. Nezvyklé tóny a ladění se neslo sálem a publikum pozorně naslouchalo i ve vedlejší místnosti snímající gamelan na plátno. Sem tam bylo vidět, jak posluchači strženi rytmem kývají hlavou, podupávají nebo bubnují rukou do kolen.

Další skladba, Baitha kandhas, „Potápějící se loď“, byla ještě v živějším tempu. Paličky se míhaly vzduchem a vyťukávaly do bronzových destiček melodii v bleskurychlém rytmu, který udával buben.

Pro zpestření byla zařazena i vokální píseň Miji, opět o lásce v podání Sumiho a paní Sas, tentokrát s vokálním doprovodem a tleskáním. Po vyzvání se doprovodu zúčastnili i posluchači, pobaveni doprovodnými zvuky, znějícími přibližně tlesk, tlesk, tlesk, „ííííí“, tlesk, tlesk, tlesk, „úúúú“.

Dále přinesl Vašek dva balijské gendery, které postavil proti sobě a krátce pohovořil o balijské hudbě a rozdílech balijského gamelanu od javánského. Skladbou „Úhoř v rýžovém poli“ a především „Zamilovaná ještěrka“ se Vaškovi společně se Sumim podařilo přilákat obě zvířata, alespoň v představivosti všech přítomných, do sálu v klubu Podsklepeno.

Zlomovou skladbou, nejtěžším a nejobávanějším kusem, byl následující Pangkur, který v sobě skrývá dva druhy tempa. Přechod mezi nimi se ukázal být velkým oříškem pro nás všechny. Ačkoliv byla tato skladba z repertoáru málem před koncertem vyškrtnuta, zahráli jsme ji s nadšením a úspěšně.

Další dvě písně, Suwe ora jamu, „Dlouho jsme se nesetkali“, a Asmaradana, „Čistá láska“ se svým bohatým instrumentálním i vokálním doprovodem vyvolaly rytmické potleskávání nadšených diváků v sále. Nejen oni, ale i samotní hudebníci se plně vnořili do tónů gamelanu a společně prožívali přenesení mimo realitu.

Předposledním výstupem programu byla jemná hra Sumiho na gender dvěma paličkami a jinou technikou tlumení bronzových destiček. K hladivé melodii zazněl hlas Vaška a Sumiho, kteří společně zazpívali další píseň o lásce.

Nakonec byla zařazena svižná a dynamická píseň s názvem „Pohoda“, vlastně hymna naší gamelanové skupiny, kterou Sumi složil přímo a jen pro nás. „Pohodou“ bylo zakončeno představení (ačkoliv si obecenstvo vytleskalo přídavek v podobě skladby „Potápějící se loď“) a nezbývalo, než poděkovat nejen výbornému publiku, ale také Sumimu, který nás trpělivě a dobře učil po příliš krátkou dobu k pochopení komplexu gamelanu, ale dostatečně dlouhou dobu k tomu, aby se stal naším přítelem. Dík samozřejmě patřil i Indonéskému velvyslanectví, které zapůjčilo a zajistilo převoz gamelanu a sdružení Tenggara, které bylo zárukou technického zázemí koncertu.

Konec nebo začátek?

Sumi, učitel gamelanu, se již netřese zimou a užívá tepla doma na střední Jávě. Než odjel, řekl své skupině gamelanu: „Práce není zdaleka u konce. Jsem jako zemědělec, který právě pracně vytvořil nové rýžové políčko, zoral půdu, zavlažil a zasadil výhonek rýže. Rostlinka je však ještě příliš malá a citlivá na péči, pole se musí pravidelně udržovat. Vy jste ten malý výhonek rýže a já bych si moc přál, aby vyrostl v silnou, zdravou a košatou rostlinu.“

I my bychom si přáli, aby odjezd Sumiho na Jávu nebyl koncem gamelanu v České republice. Budeme se starat o výhonek rýže tak, abychom mohli v budoucnu při další návštěvě Sumiho přivítat na letišti skladbou „Pohoda“. Velkou výzvou je i fakt, že na koncert v klubu Podsklepeno se dostala z kapacitních důvodů jen část publika a tak se budeme snažit, aby v nejbližších dnech měli i ostatní možnost vidět gamelanovou skupinu „V pohodě“ v plné síle a kráse.