Tenggara.net

Sdružení pro poznání Indonésie a dalších zemí JV Asie

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma

Javánská svatba (II.) - Předsvatební rituály

( 1 Hlas )

Ženich s nevěstou Ženich s nevěstou
Ženich s nevěstou

Po náročném výběru životního partnera se koná několik velmi formalizovaných předsvatebních rituálů, které mají oba snoubence připravit na uzavření sňatku a zajistit jim štěstí ve společné domácnosti.

Ve druhém pokračování série článku o javánské svatbě se dozvíte, jak jednotlivé předsvatební rituály probíhají, jaký mají význam a co vše je potřeba zajistit, aby bylo jejich provedení správné.


NONTONI

Termín této schůzky bývá většinou ustanoven rodiči chlapce, kteří dají vědět rodičům dívky, kdy se chystají přijít k nim do domu na nontoni (odvozeno od slova tonton - sledovat, prohlížet si, dívat se). Zde má chlapec poprvé možnost vidět, jak jeho případná manželka vypadá, jak se chová a z jakého prostředí pochází. Do této doby se většinou s dívkou tváří v tvář ještě nesetkal. Chlapec přichází v doprovodu svých rodičů a blízkého přítele rodiny nebo tzv. congkok. Povídají si o nezávažných věcech a ani náznakem nezmíní téma svatby, zatímco dívka nosí hostům pohoštění. Nikdo ji nesmí v této obsluze vystřídat, aby nedošlo k nedorozumění. Hoch si ji mezitím má možnost nenápadně prohlížet. Po určité době hosté odcházejí, aniž by dali vědět, zda se hochovi dívka líbila. K tomu je určeno další setkání zvané lamaran (odvozeno od lamar - požádat o ruku, nabídnout sňatek).

I v případě, že se chlapec s dívkou včetně jejich rodin již dlouho znají, což bývá časté, tento akt „formální“ návštěvy se dodržuje, přestože původní význam se vytratil.

LAMARAN

Pokud se budoucímu ženichovi dívka i její prostředí zamlouvali, bývá domluvena několik dnů předem další schůzka, při níž dotyčný mladík žádá rodiče dívky o její ruku. Přichází do jejich domu obvykle v doprovodu congkoka (vyjednávače, jenž vyřizoval předchozí setkání s její rodinou) a někdy ještě několika chlapců. Přinášejí s sebou tzv. jondang, což jsou pochutiny a sladkosti vyrobené z rýže, dále trs banánů, cukr, čaj a jiné drobnosti (oleh-oleh). Dárky mají symbolizovat přání, aby si obě rodiny byly vždy blízké a pomáhaly si. Během této návštěvy hoch přede všemi zúčastněnými požádá dívku o ruku. Někdy navíc přinese i písemnou žádost, kterou přednese někdo z hostů. Strana dívky nikdy neprojevuje v tuto chvíli své rozhodnutí, třebaže by už dávno dívka a její rodiče byli rozhodnuti. To proto, aby hosté nenabyli dojmu, že dívku lze lehce dát někomu za ženu. Byla by tím ohrožena prestiž celé rodiny.

Jawaban

Pokud rodiče souhlasí a dívka přijímá nabídku k sňatku, jde po několika dnech v doprovodu svých příbuzných a přítelkyň na předem dohodnutou návštěvu do domu svého nastávajícího. Přináší s sebou stejné pochutiny jako dostala ona. Její souhlas se sňatkem může mít i písemnou podobu, ale osobní návštěva je daleko častější. Této části předsvatebních rituálů se říká jawaban (odvozeno od jawab – odpovědět).

Peningsetan

Následujícího dne, co byla nabídka k sňatku přijata, ženich předá dary nazývané peningsetan (odvozeno od javánského singset - svázat, zavázat se). Mají svůj ustálený obsah se speciálním významem. Jejich předáním se rozmluvy o sňatku stávají závazné, přijetím se potvrzuje oboustranný souhlas se sňatkem a žena již nemůže přislíbit svou ruku někomu dalšímu.

Dary se vždy předávají v košíku upleteném speciálně pro tuto příležitost ze suchých listů kokosové palmy. Košík má podlouhlý tvar a obsahuje jadah a jenang, dva trsy banánů druhu, jenž se nazývá v indonéštině královský (pisang raja), peníze v malé krabičce a batikované oblečení (kebaya a jarik).

Jadah je zákusek, vyrobený z rýže a kokosu. Tyto suroviny se nejprve uvaří a pak rozdrtí na jemnou a mazlavou hmotu, což symbolizuje spojení obou rodin, které od této doby budou spolu sdílet dobré i zlé, a které již bude těžké rozdělit.

Jenang je koláček vyrobený z rýže, kokosu a velkého množství cukru. Je velmi sladký, stejně jako má podle Javánců být sladký život nastávajících manželů. Samotná výroba je velmi zajímavá společenská událost. Vaření jenangu má na starosti snoubenec. Pomáhají mu kamarádi a sousedé, výlučně muži. Ingredience se smíchají a vaří ve velikém kotli, dokud se úplně nerozvaří a nespojí. Je to velmi namáhavá práce, nesmí se ani na chvíli přestat míchat, protože by se to lehce připálilo. S vařením této pochutiny se začíná navečer a trvá po celou noc často až do dopoledních hodin. Zejména k ránu je to velmi fyzicky vyčerpávající, neboť vzniklá hmota houstne, a je velmi namáhavé s ní míchat. Chlapci se v míchání střídají. Všichni na tuto činnost ale nevzpomínají jako na namáhavou povinnost, ale naopak s úsměvem, neboť je to příležitost se setkat. Chlapci si povídají, pokuřují, hrají na kytaru. Věří se, že pokud hmota ne a ne zhoustnout, je to neklamné znamení, že ve spojení snoubenců a jejich rodin, stojí překážka, něco není v pořádku.

V košíku jsou dále královské banány, které mají přinášet naději, že manželé budou žít šťastně a v blahobytu jako králové. Tyto banány se musí darovat již zralé, aby svatební obřad nic nemohlo odvrátit. Pokud by byly banány nezralé, znamená to, že svatbu ženich chce zrušit, nebo alespoň oddálit.

Výše finančního obnosu určená pro snoubenku může někde záviset na jejím přání. Může chtít značný obnos, který představuje pro rodinu snoubence velkou zátěž, většinou však žádá pouze symbolickou částku. Jsou případy, kdy výše daru závisí jen na snoubenci, ten se pak většinou chce „ukázat“ před zúčastněnými, jelikož výše darované částky se veřejně vyhlašuje, a snaží se darovat co nejvíce je schopen.

Všechny výše uvedené pamlsky a jiné pohoštění, které přinesla strana snoubence, jsou rozděleny mezi sousedy snoubenčiny rodiny. Význam tohoto aktu tkví především v tom, že se tak veřejně po okolí rozhlásí, že dívka je již zadaná.

Mimo výše uvedené věci, které jsou povinné a nutně je musí peningsetan obsahovat, přidávají zvláště ti z bohatších vrstev dále také např. šperky, batikované látky a slavnostní oblečení. Naopak ve vesnicích je zvykem přidat živý pár kura domácího (slepici a kohouta). Má přítelkyně Maharani dostala symbolicky slaměné loutky ve tvaru slepice a kohouta. Dnes, pod vlivem evropské kultury, se také při této příležitosti často darují dva prstýnky.

Během tohoto slavnostního setkání se také určuje termín svatebního obřadu. Není to věc jednoduchá, vše totiž podléhá dlouhému a složitému propočítávání toho správného data. K určení vhodného termínu se používá tradiční javánský systém určování dobrých a špatných dnů pro určité události zvaný pawukon. Tento systém je popsán v knize primbon, kterou vlastní osoba k tomuto složitému propočítávání povolaná - jakýsi javánský šaman. Tomu se říká dhukun petangan. Při určování je také nutno vzít zřetel na to, že ne všechny měsíce v roce jsou stejně vhodné k tomuto účelu. Za měsíc pro svatbu příznivý je považován měsíc třetí (od roku 1633 je javánský kalendář shodný s islámským, který je pojat jako čistě lunární a je zhruba o jedenáct dní kratší proti slunečnímu - gregoriánskému- kalendáři), zvaný Maulud, neboť je to měsíc narození proroka Muhammada. Další vhodné měsíce jsou desátý, Syawal, a dvanáctý, Besar.

Důležitým faktorem při propočítávání vhodného termínu jsou nejen data narození obou snoubenců, ale i začáteční i konečná písmena jejich jmen. Za dny vyloženě nešťastné a pro svatební obřad nevhodné jsou považována například výročí dnů, kdy byla snoubencům uříznuta pupeční šňůra. Dále je nutno vyvarovat se výročí dní, kdy zemřel někdo z rodiny, především pokud to byl někdo z prarodičů obou snoubenců.

Někdy se může stát, že termín vhodný ke sňatku je vzhledem ke spoustě faktorů při jeho určování možné určit až za velmi dlouhou dobu. Obvykle ale doba od předání peningsetan k vlastnímu svatebnímu obřadu nebývá delší než šest měsíců. Pokud si během této doby jedna ze stran sňatek rozmyslí, bývá to společností velmi odsuzováno. V případě, že k odmítnutí dojde ze strany snoubence, snoubenka není povinna peningsetan vracet, stal se čistě jejím osobním majetkem. Pokud je to snoubenka, kdo od sňatku odstoupí, musí vše vrátit. K těmto situacím ale dochází velmi zřídka, neboť prestiž obou rodin by tím velmi utrpěla a oba snoubenci by si těžko hledali nového partnera.

Srasrahan

Dva až tři dny před svatebním obřadem strana ženicha posílá do rodiny nevěsty předměty a peníze určené na pomoc při přípravě svatebního pohoštění. Tyto dary se nazývají srasrahan (odvozeno od serah/penyerahan (pemberian) – přenechat). „Výpomoc“ má své opodstatnění. Na svatební obřad, který se koná v domě nevěsty, přichází ženich v početném doprovodu. Někdy počet hostů ze strany ženicha dosahuje až 50 lidí. Srasrahan obvykle obsahuje peníze, rýži, kokos, listy banánovníku (podává se na nich jídlo), zákusky (např. v palmovém listu zabalené zákusky zvané nagasari) a mnoho jiných předmětů, které jsou pokládány za důležité. V některých krajích se přidávají zvířata určená na porážku (kozy, buvoli, kuřata), vajíčka, zelenina (fazolové lusky, zelí, rajčata), brambory, kořenící přísady (chilli papričky), cibule, česnek, často i různé druhy paliva (dřevo, uhlí, petrolej), dále hrnce a pánvičky.

Pasang tarub

Pasang tarub - Otec nevěsty upevňuje na slavnostní bránu rohož bleketepe, která symbolizuje novou střechu pro novomanžele. Přisuzuje se jí také funkce ochránce před zlými silami, které by mohly zmařit průběh oslav. Pasang tarub - Otec nevěsty upevňuje na slavnostní bránu rohož bleketepe, která symbolizuje novou střechu pro novomanžele. Přisuzuje se jí také funkce ochránce před zlými silami, které by mohly zmařit průběh oslav.
Pasang tarub - Otec nevěsty upevňuje na slavnostní bránu rohož bleketepe, která symbolizuje novou střechu pro novomanžele. Přisuzuje se jí také funkce ochránce před zlými silami, které by mohly zmařit průběh oslav.
Pro ceremonii pasang tarub (odvozeno od pasang - postavit a tarub - konstrukce, stříška, přístavek) se nejvíce hodí „dobré dny“, určené dle pawukon (viz kapitola o peningsetan). Oblíbeným dnem bývá pátek pon, kdy pon je třetí den javánského pětidenního kalendáře. Pokud je pasang tarub uskutečněn tento den, má se za to, že jak svatební obřad, tak manželský život budou ayem tentrem, klidné a mírumilovné.

Neodmyslitelnou součástí této ceremonie jsou obětiny zvané sajen tarub, které musí být předem připraveny. Tyto obětiny jsou určeny pro duše předků a jiné nadpřirozené bytosti, které by mohly zdárný průběh obřadu narušit. Obětin, určených k této příležitosti, je mnoho druhů. Mezi ty nejdůležitější a neopomenutelné patří: sanggan, tumpeng robyong, tumpeng gundhul, tumpeng megono, nasi liwet a jajan pasar.

Sanggan se skládá z trsu banánů, okvětních lístků jasmínu, kenangy a magnolie, vápna do betelu, gambir (arekového oříšku, jenž se přidává do betelu) a nití. Všechny tyto předměty leží na rotanovém sítu, jež se obvykle používá na přebírání rýže.

Tumpeng robyong je malá pyramida složená z různých druhů vařené zeleniny (zelí, mrkev, fazolové lusky, listy kasavy), ozdobená zelenými a červenými feferonkami, vařeným slepičím vajíčkem a cibulí.

Tumpeng gundhul je umístěn ve vyplétaném nízkém košíku. Tvoří ho sedm různých druhů rýžové kaše (tzv. jenang). Každý druh rýžové kaše má jinou barvu a je umístěn v malé mističce, vyrobené většinou z listů banánovníku. Po okrajích košíku bývá mnoho druhů koláčků a drobných pochutin.

Tumpeng megono je pyramida z vařené rýže s velkým množstvím pálivého koření a zeleniny. Tato obětina se dává do pokoje nevěsty.

Brokohan se rovněž dává do nevěstina pokoje a skládá se z sklenice nápoje dawet (sladký zelený nápoj, vyrobený z oslazené vody a šťávy získané vymačkáním čerstvě nastrouhaného kokosu, který byl přelit trochou vody a kousky želé z rýžové mouky) a jednoho syrového kachního vejce. Je oslazen trochou palmového cukru.

Nasi liwet se skládá z různých druhů vařené rýže ozdobených osmaženým strouhaným kokosem a vaječnou omeletou.

Jajan pasar (jajan jsou indonésky pochutiny a pasar znamená trh. Všechny tyto potraviny jsou běžně k dostání na trzích.) obsahuje pala gumantung (doslova ovoce, jež visí z větví), vařené pala kependem (hlíznaté plody) a pala kesampar (tykvovité plody).

 

  • smažené placičky ze sojových bobů (tempe kripik), sladké pečivo

     

  • oslazené kokosové mléko (degan), hořký čaj, kávu bez cukru, jeden doutník
  • různobarevný ketan (mazlavá rýžová kaše, vyrobena ze speciálního druhu rýže, jež se snadno rozvaří)
  • tři druhy banánů v množství po jednom trsu, který ale musí obsahovat lichý počet banánů
  • empluk-empluk (hračka pro děti ve tvaru lodě nebo vlaku, vypálená z hlíny), naplněný zrnky neuvařené rýže, dále obsahuje slepičí vajíčko, koření, zrcátko a hřeben
  • dva kokosové ořechy, ještě v zeleném oplodí, jež jsou spojeni v jeden pomocí vláken z oplodí, tyto ořechy jsou dány do studně nebo alespoň do nádoby na vodu
  • empon-empon (tradiční léčivý lektvar z bylin)
  • kendi/klenting (hliněná malá konvička), naplněna vodou ze soutoku dvou řek nebo potoků
  • damar - hliněná olejová lampička, naplněna kokosovým olejem smíchaným s trochou soli a s knotem, vyrobeným z vaty; tato lampička se zapaluje na počátku obřadu
  • betelová sada, jež se skládá z betelového listu, arekového oříšku, vápna a tabáku
  • hlava buvola, kterou je ale možno nahradit jinou částí masa z buvola, dále buvolí vnitřnosti, mozek a oči
  • kolak - zákusek vyrobený z oslazeného kokosového mléka a banánů vařených ve slupce
  • ještě neosmažené tempe (placka ze sójových bobů), to celé je zabaleno do banánovníkového listu a převázáno malým svazkem rýžových klasů
  • jeden kokosový ořech, jenž je již zbaven oplodí
  • palmový cukr (v Indonésii se nazývá gula jawa)

     

    Kromě těchto obětin je ještě nepostradatelný tzv. sajen bucalan. Tato obětina je umístěna na podnosu, jehož základ tvoří mřížka z bambusu, po stranách orámovaná stvoly z banánovníkových listů. Tento podnos je naplněn malými barevnými pyramidami rýže, na plátky nařezaným ovocem a mincemi. Dále se na něj přidává doutník a zdobí se květy. Tyto obětiny se dávají po jedné na určitá místa. Mezi ty nejdůležitější patří koupelna, wc, kuchyně, tuwuhan (ozdobné sloupy, jejichž základ tvoří banánovníkové kmeny i s plody), vstupní brána na dvorek, křižovatka, která je blízko domu a nejbližší most.

    Tuwuhan - Na dvorku před hlavní vstupní branou se staví slavobrána tvořená dvěma ozdobnými sloupy tuwuhan spojenými listem palmy kokosové. Tento tuwuhan se skládá z celého banánovníku i s plody a listy, polozralých kokosů, dvou vysokých cukrových třtin, stvolů rýže a listů stromu beringin - ficus benjamina. Jednotlivé ozdoby mají svůj význam. Banánovník, jenž je rostlinou rychle rostoucí a plodící, má symbolizovat přání, aby se oba novomanželé rychle dočkali potomků. Zralost banánů prozrazuje návštěvníkům věk snoubenky. Pokud jsou banány ještě nezralé, znamená to, že snoubenka je velmi mladá. Trs, kde jsou některé banány již zralé a jiné ještě ne zcela, patří snoubence, která je ve věku vhodném na vdávání. Zcela zralé banány se dávají při svatbě, kdy je žena již v pokročilém věku.

    Cukrová třtina má upozorňovat snoubence, že stejně jako třtina, jež zbavená vody je bez chuti a využití, tak i jejich život nebude pořád jen sladký a šťastný, ale občas se v životě vyskytnou nepříjemnosti, jimž by měli čelit společně.

    Rýže symbolizuje blahobyt. Snoubencům je přáno, aby nikdy netrpěli hlady a měli vždy všeho dostatek.

    Kokosový ořech vyjadřuje naději, že oba snoubenci budou odolávat všem svodům, které by mohly jejich soužití a domácnost narušit.

    Listy beringinu - ficusu benjamina - představují ochranu, kterou snoubenka u svého snoubence nachází.

    Kolem domu se staví bambusová konstrukce tarub, podle které je tato ceremonie nazývána. Je ozdobena již uschlými, žlutými listy palmy kokosové, které jsou podélně nadrobno roztrhány. V žádném případě se nesmí stříhat. Tyto listy mají snoubencům připomínat jejich povinnost stát při sobě, přestože by jejich srdce byla sváděna někým jiným a tak trhána jako ty listy. Poté, co je výzdoba domu dokončena a všechny obětiny již na svém místě, otec snoubenky vyzve všechny zúčastněné ke společné modlitbě za zdárný průběh obřadu a šťastný manželský život snoubenců. Pak matka snoubenky slavnostně před zraky všech hostů dozdobí tuwuhan přidáním svazku klasů rýže a otec zavěsí bleketepe na kokosový list, jenž spojuje tuwuhan. Bleketepe je rohož, spletená z čerstvých - ještě zelených - listů palmy kokosové. Tím, že ji otec zavěsí, dává najevo, že je smířen a souhlasí s odchodem své dcery z domu. Toto bleketepe symbolizuje novou střechu pro novomanžele. Dále se mu přisuzuje funkce ochránce proti zlým duchům, aby se vyhýbali tomuto domu a nezmařili oslavy. Potom se všichni pustí do konzumace obětin, které už splnily svou funkci a mohou tedy být odebrány ze svých míst.

    SIRAMAN

    Siraman - Nevěsta je rituálně polévána vodou, do které byly přidány okvětní lístky ze sedmi druhů květin. Jako první ji polévá její matka, poté lichý počet žen, které již mají dítě. Naběračka je vyrobena z kokosové skořápky. Siraman - Nevěsta je rituálně polévána vodou, do které byly přidány okvětní lístky ze sedmi druhů květin. Jako první ji polévá její matka, poté lichý počet žen, které již mají dítě. Naběračka je vyrobena z kokosové skořápky.
    Siraman - Nevěsta je rituálně polévána vodou, do které byly přidány okvětní lístky ze sedmi druhů květin. Jako první ji polévá její matka, poté lichý počet žen, které již mají dítě. Naběračka je vyrobena z kokosové skořápky.
    Ceremonie siraman (odvozeno od siram - polévat) se koná buď několik hodin po pasang tarub, nebo následující den. Je to obřad polévání snoubenky, který vyjadřuje její symbolické očištění. Snoubenka se má také připravit na přivítání víl, které mají sestoupit z nebe, aby jí mohly dát své požehnání a zkrášlit ji.

    K této ceremonii je potřeba následující:

  • čistá voda určená k polévání snoubenky - k symbolické fyzické a duševní očistě.
  • kembang setaman - sedm druhů květů, které se přidávají do vody na polévání, aby voněla. Mezi květy nesmí chybět květ růže, jasmínu, magnolie a kenangy.
  • konyoh manca warna - mokrý pudr vyrobený z rýžové mouky a barvících látek. Skládá se z pěti barev: červená, žlutá, zelená, modrá, bílá. Používá se jako mýdlo a zvláčňuje pokožku.
  • ladha merang, santan kanil, air asem. Ladha merang je popel z rýžové slámy, který se používá jako šampón. Santan kanil je kokosové mléko, získané vymačkáním čerstvě nastrouhaného kokosu přelitého trochou vody. Toto mléko se vtírá do vlasů, aby byly černější a lesklejší. Air asem je kondicionér vyrobený z ovocné šťávy. V současnosti se ale stále více dává přednost kupovaným výrobkům.
  • dua butir kelapa - dva zralé kokosové ořechy spojené navzájem oplodními vlákny. Dávají se do nádoby na vodu s květy, určenou na polévání
  • kendi - hliněná konvička, naplněná čistou vodou
  • dingklik - rohož spletená z rákosu, umisťuje se pod židli, na které je snoubenka polévána
  • sajen siraman - obětiny, zahrnující kromě většiny stejných zákusků jako sajen tarub také živého kohouta kura domácího, slepičí vajíčko, trs banánů s lichým počtem plodů a clupak - hliněnou olejovou lampičku

    Matka nevěstě ustřihne pramen vlasů, který otec zahrabe na dvorku do země. Matka nevěstě ustřihne pramen vlasů, který otec zahrabe na dvorku do země.
    Matka nevěstě ustřihne pramen vlasů, který otec zahrabe na dvorku do země.
    Jednotlivé kroky tohoto obřadu:

    1. Okvětní lístky z růže, jasmínu, magnolie a dalšich květin, jež tvoří tzv. kembang setaman, se nejprve vhodí do velké nádoby s vodou, určené na polévání. Tato voda se někdy ohřívá, aby polévané snoubence nebyla zima. Nádoba na vodu se nazývá pengaron. Poté se do vody přidají dva k sobě přivázané kokosové ořechy symbolizující spojenost obou rodin.

    2. Snoubenka je vyvedena rodiči ze svého pokoje na dvorek před domkem, kde se obřad nejčastěji koná. Dříve polévání probíhalo především v koupelně . Snoubenka musí mít rozpuštěné vlasy.

    3. Poté, co je usazena na židli, jsou všichni vyzváni k modlitbě dle své víry. Nejprve otec, potom teprve matka, ji začínají polévat naběračkou siwur vyřezanou z kokosového ořechu. Další polévající jsou pouze ženy z jejího příbuzenstva nebo ze sousedství. Vždy jich musí být lichý počet, nejčastěji 7 nebo 9. Mezi těmito ženami nesmí být žádná bezdětná. Poslední polévající je juru paes, obvykle je to velmi vážená osoba, jež ovládá umění zdobení tváře a vlasů pro svatební příležitost.

    4. Tato juru paes omyje snoubence vlasy pomocí přípravků landha merang, santan kanil a air asem a ošetří její pokožku mokrým pudrem konyoh manca warna. Poté jí poleje vlasy vodou z hliněné konvičky kendi, dále si touto vodou snoubenka omyje obličej, uši, krk, ruce a chodidla. Vše se třikrát opakuje tak, aby v konvičce nezbyla žádná voda.

    5. Již vyprázdněnou konvičku vrhá juru pae se vší silou na zem tak, aby se rozbila, za pronášení slov wis pecah pamore, což znamená v překladu „už skončilo tvé mládí“.

    6. Matka nevěstě ustřihne pramen vlasů, který otec zahrabe na dvorku do země .

    Rodiče nevěsty veřejně počítají peníze a slavnostně vyhlašují, kolik utržili za prodej pochutiny es dawet. Rodiče nevěsty veřejně počítají peníze a slavnostně vyhlašují, kolik utržili za prodej pochutiny es dawet.
    Rodiče nevěsty veřejně počítají peníze a slavnostně vyhlašují, kolik utržili za prodej pochutiny es dawet.
    7. Oba rodiče snoubenku odvedou v řadě za sebou do jejího pokoje, kde ji juru paes učeše a nalíčí.

    8. Mezitím rodiče snoubenky naoko prodávají hostům pochutinu es dawet (pochutina vyrobená ze silně oslazené vody, kokosového mléka a rýžové mouky). Platí se penězi, jež vlastnoručně vyrobila snoubenka z hlíny a které byly předem rozdány mezi hosty. Otec s matkou snoubenky tyto peníze potom slavnostně počítají a vyhlašují, kolik utržili.

    9. Již převlečená a slavnostně učesaná snoubenka zahajuje hostinu. Matka s otcem jí nabírají jídlo a pak ji krmí.

    Současně probíhá v domě snoubence obdobný obřad polévání. V případě, že dům rodiny snoubence je příliš vzdálen (např. když snoubenec pochází z jiného města nebo dokonce je z jiného etnika), tento úkon probíhá v blízkém domě příbuzných nebo známých.

    MIDODARENI

    Obřad midodareni (název tohoto obřadu je odvozen od indonéského slova bidadari - víla. Váže se k němu pověra, dle které prý večer před svatbou sestoupí k snoubence víly, aby jí mohly zkrášlit.) se vždy koná v domě snoubenčiných rodičů, večer před dnem, kdy snoubenci mají podepsat svatební smlouvu. Začíná společnou modlitbou za štěstí obou snoubenců kolem 18, 00 hodiny a trvá až do půlnoci. Po celou tuto dobu musí snoubenka sedět ve svém pokoji, za účasti svých starších příbuzných. Během těchto šesti hodin je jí zakázáno usnout, opustit místnost a vidět svého nastávajícího. Měla by sedět klidně, pokud možno s vážnou tváří a potichu se modlit.

    Mezitím se ostatní hosté baví v hlavní místnosti. Obvykle si povídají , hrají karty nebo kostky.

    Pokoj snoubenky musí být pro tuto příležitost náležitě vybaven a vyzdoben. Potřeby pro tuto událost jsou následující:

  • kembar mayang - ozdoba, jejímž základem je vyšší nepříliš široká měděná váza. Uvnitř vázy je výhonek banánovníku, do kterého jsou zabodnuty listy palmy kokosové. Ty jsou zapletené do sebe tak, aby tvořily kouli. V jejím středu jsou vymodelována různá zvířata, nejčastěji ptáčci, slepice či hmyz. Dále je kembar mayang dozdoben květy a různými travinami. Tuto ozdobu sami vyrábí, nebo si ji nechají na zakázku udělat, rodiče snoubenky. Tyto ozdoby jsou potřeba dvě.
  • dva kokosové ořechy se zeleným oplodím
  • dvě klemuk - nádoby z vypálené hlíny, naplněné různými druhy koření a přikryté batikovanou látkou s motivem bango tulak (Látka s tímto motivem bývá používána na ochranu proti zlým silám. Její střed je bílý, orámovaný tmavými barvami, nejčastěji černou nebo tmavě modrou.)
  • dvě kendi - hliněné konvičky s vodou, která byla svěcena mantrami či modlitbami
  • sesajen - obětiny. Nesmí chybět: dva trsy banánů; káva a čaj, obojí bez cukru; nápoj degan (velmi sladký nápoj z kokosového mléka a oslazené vody); několik druhů sambalu (pasta z pálivých chilli papriček), palmový cukr; rýžové jídlo; doutník a dva uvaření kohouti.
  • pelita/petromak - olejová lampička, která se zapaluje v 18 hodin, kdy tato ceremonie začíná
  • různé aromatické látky (směs voňavých kůr, různé vonné olejíčky, tyčinky apod.)

    Po půlnoci se všechny tyto předměty až na kembar mayang a kokosové ořechy z pokoje snoubenky vynesou a je jimi poděleno příbuzenstvo a jiní hosté.


    Pozn.: Mgr. Květa Rypáčková je absolventkou indonésistiky a etnologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Tento článek se zakládá na její diplomové práci "Současný svatební obřad na Východní Jávě".

  •