Tenggara.net

Sdružení pro poznání Indonésie a dalších zemí JV Asie

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma

Aceh, těžce zkoušená oblast Indonésie (I.) - Základní údaje

( 4 Hlasů )

Symbol Acehu: mešita Baiturrahman Symbol Acehu: mešita Baiturrahman
Symbol Acehu: mešita Baiturrahman

Aceh je nejzápadnější indonéskou provincií. Říkají-li Indonésané, že se jejich země rozkládá od Sabangu po Merauke, myslí prvně jmenovaným místem právě nejzápadnější bod Acehu a tím i celého souostroví. V dobách rozkvětu námořní plavby v 16. a 17. století byl Aceh (čti Ačeh) významnou obchodní mocností, jejíž vliv přesahoval nepříliš rozsáhlé území na severozápadě ostrova Sumatra. V poslední době však tato oblast nabyla věhlasu zcela opačného: následkem nekončícího konfliktu mezi indonéskou vládou a osvobozeneckým Hnutím za svobodný Aceh (GAM) a současně strašného zemětřesení a následné přílivové vlny tsunami z 26.12.2004, které si jen v samotném Acehu vyžádala přes 230 000 obětí.

Tenggara přináší zřejmě jako první organizace v ČR o této oblasti ucelené informace. Celý projekt je rozdělen do čtyř kapitol.

V první z nich uvádíme základní údaje o geografii, administrativě, klimatu a přírodních podmínkách, zemědělství, obyvatelstvu a životním prostředí.


Základní údaje o provincii Aceh

Název Aceh je údajně odvozen od slova Aca, sestra, nebo od spojení Ba’si Aceh-Aceh, velký listnatý strom poskytující stín. I když původní význam není zcela zřejmý, termín Aceh (případně také Ačin či Atčín) již po staletí označuje oblast, která pod plným názvem Nanggroe Aceh Darussalam představuje jednu ze třiceti tří provincií Indonéské republiky.

Tato provincie nebo přesněji zvláštní autonomie, otonomi khusus, se rozkládá na území 51 937 km2 na severozápadě ostrova Sumatra a na mnoha přilehlých ostrovech a ostrůvcích, cca 1700 km od hlavního města Jakarty. Poloha Acehu je velice strategická – rozkládá se na severozápadním konci Malacké úžiny, kudy denně proplouvají stovky lodí zabezpečující značnou část světového obchodu.

Obyvatelé Acehu jsou Acežané (v počtu zhruba čtyři miliony lidí), kteří hovoří acežštinou, a několik národnostních menšin. Hlavním městem provincie je Banda Aceh (bývalá Kutaradja) v severní části provincie s cca 300 000 obyvateli (r. 2003). Největší část populace je soustředěna podél východního pobřeží, zejména v okolí města Lhokseumawe. Zde se rovněž nachází průmyslové centrum Acehu, petrochemický komplex Arun, který je jedním z nejvýznamějších producentů ropy a zkapalněného zemního plynu (LNG) v Indonésii. Vlastní jej státní petrochemická společnost Pertamina a americký gigant ExxonMobil. Západní pobřeží je zalidněno poměrně řídce, hornaté vnitrozemí dosud zčásti pokrývají pralesy.

Přírodní podmínky

Celé oblasti dominuje pohoří Bukit Barisan, jehož vrcholky dosahují nadmořské výšky přes 3000 m. Nejvyšší je se svými 3 404 metry hora Leuser. Na západě i severu se v širokém pásu při pobřeží rozkládají nížiny. Vegetace oplývá nesmírným bohatstvím živočišných i rostlinných druhů. Je zde více než pět set druhů savců, přes tři sta druhů ptáků a desítky druhů plazů a obojživelníků. K nejzajímavějším zástupcům živočišné říše patří ti nejohroženější – krokodýli (zřejmě již zcela vyhubeni), tygr a nosorožec sumatránský, opice (orangutani, gibboni, makakové atd.), sloni a mnoho dalších. Ještě dnes se můžeme v Acehu setkat s případy škod na polích, které způsobili právě divocí sloni.

 

Velkou část Acehu pokrývá tropický deštný prales s mnoha jedinečnými druhy rostlin. O zachování a ochranu tohoto přírodního skvostu se starají zaměstnanci národního parku Gunung Leuser, který je jedním z největších parků v jihovýchodní Asii. Další chráněné oblasti nalezneme například na ostrovech Weh a v souostroví Banyak. Zde se nachází bohatství podmořského světa v podobě nesčetných druhů ryb, korálů, želv a dalších živočichů.

Klima

Ostrov Sumatra protíná v polovině rovník. Aceh se nachází několik set kilometrů na sever od něj. Je zde typické vlhké a tropické klima s obdobím dešťů od září do února a s obdobím sucha od března do srpna. Nejvíce srážek spadne v jižní hornaté části provincie. V deštivé části roku často dochází k záplavám, které jsou pohromou především pro místní zemědělce. Například letos jim voda proudící z hor odnesla množství čerstvě zasazených a teprve slabě zakořeněných sazenic rýže. Naopak nejvyšší teploty okolo 35-40° se vyskytují při pobřeží. V poledne žár slunce a vedro zpomaluje tep místního života na minimum a lidé vyhledávají stín.

Obyvatelstvo

Na základě historických výzkumů došli badatelé k závěru, že předkové dnešních Acežanů byli obyvatelé různorodého původu. Jejich fyziologické znaky vykazují značnou podobnost s dalšími etnickými skupinami, které do souostroví přišly v průběhu migrace z pevninské jihovýchodní Asie – z Malajsie, Kambodže, Barmy a Číny. Mezi kmeny, které v Acehu nalezneme, patří: Acežané, Gayo, Alas, Tamiang, Aneuk Jamee, Kluet a Simeulue. Význačnou měrou však k fyziologické podobě přispěli i Arabové, Indové, Číňané a Portugalci, kteří díky obchodním cestám a částečnému usazení také obohatili acežský genetický fond. Dodnes se například v regionu Aceh Jaya můžeme setkat s modrookými a blonďatými snědými Acežany, jejichž předky byli údajně portugalští námořníci.

Ačkoliv barvou pleti, vlasů či výškou se acežské obyvatelstvo navzájem liší, jeden charakteristický znak je spojuje. Po všech ranách osudu je neopouští naděje a vůle žít, a především úsměv, který se navzdory nesmírně těžkému životu stále objevuje na jejich tvářích.

Způsoby obživy: zemědělství, rybolov a petrochemie

Přírodní bohatství fauny a flóry v Acehu svědčí o úrodnosti půdy. Základním zdrojem obživy je tedy jednoznačně zemědělství, ve kterém pracuje přes 80% obyvatel Acehu. Pracuje. Přes 4% půdy je určeno pro soukromé zemědělství. Necelých 6% půdy je vyčleněno na větší plantáže a farmy, vodní plochy zabírají přes 6,5% a lidská sídla přibližně 1%. Největší část provincie pokrývají lesy, přibližně 75%.

Nejběžnějším obrazem zemědělství jsou zavodněná pole s rýží (sawah), avšak nerozlučnou součást acežského zemědělství představuje i pěstování na suchých polích (ladang).

Samotné obdělávání půdy a péče o plodiny se nemění, používají se techniky ověřené mnoha generacemi. Místo strojů a automatizace moderní doby jsou k vidění upracovaní zemědělci vedoucí pluh se zapřaženým buvolem nebo ohánějící se jen prostou motykou. O pole je však vždy dobře postaráno.

Stejně jako na ostatních ostrovech Indonésie je nejdůležitější pěstovanou plodinou rýže, které se v Acehu ročně vyprodukuje více než 1,1 milionu tun.

Pro indonéskou kuchyni jsou dále důležité plodiny jako chilli, burské oříšky, hrášek, sojové boby, kukuřice, kasava (též maniok – dřevnatá rostlina, jejíž hlízy se používají jako brambory), batáty (sladké brambory), kakao, kopra (sušené jádro plodu kokosové palmy), kaučuk, káva, hřebíček (používaný jako koření v kuchyni a též jako důležitá přísada do cigaret, která jim dodává nezaměnitelnou vůni a chuť), muškátový oříšek, pepř a betelový ořech.

Nejdůležitějšími exportními komoditami jsou kaučuk, káva, kopra, koření a dřevo.

Při pobřeží se většina obyvatel živí rybolovem a chovem krevet. Každý den se konají trhy, kde je možné nakoupit nejroztodivnější druhy čerstvých ryb, langusty, chobotničky a další mořské lahůdky. Často lze mezi úlovky zahlédnout i žraloka úctyhodných rozměrů.

Kromě bohatství fauny a flóry a úrodné půdy se v Acehu nachází další významné zdroje. Jedná se o nerostné suroviny, především ložiska zemního plynu a ropy, a navazující petrochemický průmysl (zpracování paliv a výroba průmyslových hnojiv), který značně ovlivňují celou indonéskou ekonomiku. Avšak spíše než zdroj prosperity a rozvoje společnosti představovaly zásoby ropy a zemního plynu pro Aceh vzhledem k přerozdělující rozpočtové politice centra značné komplikace (viz kapitola o historii). A smutnou ironií zůstává, že v době, kdy byla tato rozpočtová politika výrazněji změněna ve prospěch zanechání větší části ekonomických zisků v provincii Aceh, nejvýznamnější ropná a plynová ložiska jsou již z větší části vyčerpána a nová doposud nebyla objevena.

Ochrana životního prostředí

Ochrana životního prostředí nepatří v Indonésii mezi priority administrativy, i když lze říci, že se situace začíná pozvolna měnit. Mají na tom svou nespornou zásluhu domácí i zahraniční nevládní ekologické organizace zaměřené např. na minimalizování ekologických škod při těžbě dřeva a zachování přirozeného prostředí pro živočichy pralesů.

Špatný stav životního prostředí je důsledkem nárůstu industrializace země, prohlubujících se sociální rozdílů mezi obyvatelstvem, zvyšující se spotřeby nerostných surovin, ilegálního kácení lesů atp. Stát bohužel nemá prostředky na podporu ekologických projektů. A pokud už takové projekty a ochranná opatření existují, mají minimální financování, kontrola jejich dodržování je značně obtížná a v praxi je obyvatelstvo ignoruje.

Ke špatné situaci přispívá také minimální povědomí obyvatelstva o ochraně životního prostředí. Je normální odhazovat odpadky kolem sebe a dále se nestarat. Ve městech se těžko hledají odpadkové koše. Chybí spalovny odpadu a kvalitní kanalizace, na jejichž výstavbu stát a města nemají finanční prostředky.

Jedním z největších problémů je svévolné kácení lesů v mnoha částech země, Aceh nevyjímaje. Sice existuje vládní program selektivního kácení a opětovného zalesňování, ale ten je ignorován a indonéské lesy mizí tempem až milión hektarů ročně.

Nicméně existují též chráněné národní parky, kde je o přírodu dobře postaráno a návštěvníci se zde mohou setkat se vzácnými druhy tropické fauny a flóry. Na území Acehu to je národní park a jedna z největších rezervací v jihovýchodní Asii Gunung Leuser, který leží v jihovýchodní části provincie při hranici s provincií Severní Sumatra. Národní park je složen z různých biotopů – pláže, bažiny, nížinné lesy, deštný prales a horský tropický les (vrcholky hor mají až alpinský charakter), které jsou vesměs člověku nepřístupné.

Na území parku žijí čtyři z nejohroženějších druhů na světě: tygr, nosorožec, slon a orangutan. Dohromady zde žije více než 300 druhů ptáků a 500 druhů obratlovců (z toho asi 130 druhů savců). Bohatá je též flora, roste zde největší květina na světě, Rafflesia acehensis, a ve vyšších oblastech orchideje.

Tento článek byl vypracován pro Sdružení česká katolická charita. Podíleli se na něm členové sdružení Tenggara, Bc. Anna Žaludová, Mgr. Soňa Čermáková, Lucie Solfronková, Mgr. Tomáš Petrů, Jan Kolodzieyski a Ing. Martin Točík.

V následující kapitole se podíváme na historii Acehu.