Tenggara.net

Sdružení pro poznání Indonésie a dalších zemí JV Asie

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma

Indonéská armáda posílí pozice v Papuy

( 0 Hlasů )

Přehlídka elitní jednotky Kopassus. Zdroj: Jakarta Post Přehlídka elitní jednotky Kopassus. Zdroj: Jakarta Post
Přehlídka elitní jednotky Kopassus. Zdroj: Jakarta Post

Mluvčí pozemních sil indonéské armády (TNI), gen. Pandjaitan, informoval o plánech posílit vojsko v provinciích Papua a nedávno oddělené provincii Západní Irian Jaya (s hlavním městem Manokwari), o celou jednu divizi.

I když jsou citovány důvody jako zabezpečení hranic se sousedním státem Papua Nová Guinea, mezi řádky lze vyčíst postupující militarizaci provincie, likvidaci sporadického odporu Papuánců proti centrální moci a v neposlední řadě snahu o posílení kontroly nad přírodním bohatstvím provincie ve prospěch původem nepapuánských obyvatel.


Nová divize elitní jednotky Kostrad

K tomuto posilování by mělo dojít v letech 2005 až 2009 - konkrétně by se jednalo o elitní část armády, strategickou jednotku Kostrad (Kostrad = Komando Cadangan Strategis Angkatan Darat neboli Strategická rezerva pozemních sil). Kostrad je účinná vojenská síla, která stojí mimo působnost regionálních vojenských velitelsví (Kodam - Komando Daerah Militer) a tudíž není teritoriálně vázána na konkrétní oblast indonéského souostroví. V současné době má tato armádní skupina cca 29 000 mužů, soustředěných převážně ve dvou divizích na Západní a Východní Jávě, ovšem v rámci tohoto posílení by mělo přibýt až 15 000 mužů.

Stojí za zmínku, že skupina Kostrad hrála v indonéské historii přímou a klíčovou roli. Při armádním puči a následných "protiopatřeních" v roce 1965 (jedné z nejkontroverznějších a nejkrvavějších událostí v indonéských dějinách) byla divize Kostrad rozhodující silou, která potlačila (údajný) pokus o převzetí moci komunistickými silami v indonéské armádě. Jejím tehdejším velitelem byl generál Suharto. V jiné pohnuté době, v květnu roku 1998, byl velitelem jednotky Kostrad zeť tehdejšího autoritativního prezidenta Suharta, generál Prabowo Subianto. Pouze příznivou shodou okolností v mocenském boji tehdejší elity (mezi generály Wirantem a Prabowem) nedošlo k podobnému krveprolití jako v r. 1965-66.

Dosud nebylo přesně specifikováno, jak bude tato nákladná operace financována. Vzhledem k tomu, že v poslední době postupují snahy podřídit armádu civilnímu velení a kontrolovat její financování, tato otázka bude projednávána i v indonéském parlamentu. V minulých dobách byla armáda téměř státem ve státě, s paralelní strukturou moci jen málo závislou na civilních a politických institucích.

Armádní rozpočet je financován ze státních zdrojů pouze zčásti, zbytek příjmu zajišťují obchodní a podnikatelské aktivity firem spojených s armádou - ať již je jedná o příjmy legální, pololegální či zcela ilegální (těžba dřeva, vybírání úplatků/ výpalného u obyvatel či firem, prostituce, obchod s chráněnými živočichy). Bohužel, v atmosféře totální beztrestnosti a nevynutitelnosti práva v dnešní Indonésii jsou tyto aktivity jen těžko omezitelné.

Doutnající odpor Papuánců

Zpráva o rozšíření elitní jednotky Kostrad přichází v době, kdy se objevily zprávy o pokračujících operacích armády v centrálním pohoří provincie Papua (ležící na ostrově Nová Guinea). Armáda se zde snaží v opakovaných ofenzivách vyhladit domorodou povstaleckou skupinu OPM (Organisasi Papua Merdeka - Organizace pro svobodnou Papuu), která primitivními prostředky vede ozbrojený odpor proti indonéské vládě již od roku 1963 - od připojení tehdejší Západní Papui k Indonésii. Při svých ofenzívách armáda používá často taktiku vypálování vesnic a jiného tvrdého potlačování "ohnisek nespokojenosti" papuánských obyvatel. Představitel baptistické církve v provincii Papua, Reverend Sofyan Yoman, dokonce nedávno obvinil armádu ze zneužití tzv. Fondu zvláštního autonomie pro financování vojenských operací ve výši cca 2,5 mld. rupií (6 mil. Kč)

Tento fond, určený na humanitární a rozvojové projekty, byl zřízen v souladu se zákonem o Zvláštní autonomii provincie Papua z roku 2001. Tento zákon (tzv. Otonomi khusus) měl přispět mj. k rozvoji provincie díky nižšímu přerozdělování přírodního bohatství provincie Papua ve prospěch centrální vlády a postupného zmírnění (do jisté míry oprávněných) separatistických nálad. Bohužel, tyto reformistické myšlenky, které inicioval bývalý prezident Wahid, vzaly rychle za své za vlády prezidentky Megawati. Nový prezident Yudhoyono v otázce vyřešení problému provincie Papua zatím nepodnikl žádnou iniciativu (kromě symbolické vánoční návštěvy zemětřesením postiženého města Nabire).

Co přinesou změny ve vedení TNI?

Ačkoliv by se zdálo, že posílení bezpečnostních složek v odlehlé provincii Papua je pozitivním krokem, historie ukazuje, že nadměrná přítomnost armádních sil často naopak vyvolává nežádoucí napětí a posiluje ekonomickou nespravedlnost a nespokojenost původních obyvatel. Budoucnost provincie Papua je tudíž přinejmenším nejistá. Je však možné, že současné civilní velení ozbrojených sil v čele s ministrem obrany Juwonem Sudarsonem a novým, relativně schopným velitelem pozemních sil (TNI-AD) Djoko Santosem loajálním reformímu prezidentovi Yudhoyonovi, skutečně prosadí v armádě určité pozitivní změny, které se přenesou i do chování armády v této nejvýchodnější indonéské provincii.

Bude ovšem také záležet, jaký vliv si ponechají generálové tzv. tvrdého jádra v čele s generálem Ryamizardem Ryacudu, který sice ztratil funkci velitele pozemních sil, avšak nadále zůstává jedním z vážných kandidátů na nejvyšší post vrchního velitele indonéské armády, zahrnující pozemní síly, letectvo i námořnictvo. Generál Ryacudu, který se na svůj post (bývalého) 2. nejvyššího velitele TNI vyšplhal rovněž přes funkci velitele jednotky Kostrad, se proslavil jako nejtvdší stoupenec silového řešení za všech okolností - zastáncům zachovávání lidských práv v Acehu například vzkázal, že jim "urazí hlavy" a odsouzené vrahy papuánského vůdce nenásilného odporu z řad armády označil za "hrdiny". O novém vrchním veliteli ozbrojených sil bude rozhodovat prezident Yudhoyono (a indonéský parlament) za několik měsíců.

Všechny uvedené skutečnosti tvoří vzájemně provázanou a velmi komplikovanou problematiku pozvolného přerodu Indonésie na stát fungující na obecných principech demokracie. Že se jedná o proces pomalý a problematický, jistě není třeba dále připomínat. Ovšem je nutno mít na paměti, že od dob bojů za získání nezávislosti, vypjaté doby prezidenta Sukarna spojené s formováním národní identity (ale i ekonomickým krachem), vlády tvrdé ruky prezidenta Suharta, chaotické správy prezidenta Habibieho, neúspěšné reformní epizody Abdurrahmana Wahida a prezidentování tiché, nevyhraněné a manipulované Megawati, ušla ostrovní velmoc Indonésie veliký kus cesty správným směrem.

Sdružení Tenggara bude gordický uzel poznávání této českému čtenáři málo známé země nadále pomáhat rozplétat.