Tenggara.net

Sdružení pro poznání Indonésie a dalších zemí JV Asie

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma

Tenggara dopravila potraviny uprchlíkům do odlehlé oblasti Acehu

( 0 Hlasů )

Image Image

Po dlouhých dvou týdnech přinášíme opět zprávy z Acehu. Náš přítel Murtala se svojí skupinkou "Tenggara Aceh" v minulém týdnu dopravili dvě tuny potravin skupině uprchlíků v oblasti Lamno/ Aceh Jaya, kteří do té doby nebyli v dosahu oficiální pomoci, pouze živořili jako uprchlíci u svých příbuzných, kteří jsou však také mnohdy bez majetku. Tenggara je podle našich informací stále jedinou českou organizací, která finanční prostředky pouze neshromažďuje na svém účtu, ale odesílá je průběžně do postižené oblasti.


Takto jsme odeslali již cca 70 000 Kč, asi 2/3 z celkových prostředků, kterými v současné době disponujeme. Tyto prostředky byly využity zejména na nákup potravin pro uprchlíky (před následky tsunami) a potřeb pro školáky bez vlastních prostředků. Děkujeme všem, kteří se na této pomoci podíleli a připomínáme, že tato naše iniciativa zatím nekončí a finanční pomoc je stále možné zasílat na naše konto.

Pro přiblížení velmi obtížných podmínek panujících v Acehu přikládáme nepřikrášlený dopis od našeho místního koordinátora Murtaly.

Ahoj česká Tenggaro,

Nevím, co přesně mám psát, ale určitě to bude o mé cestě do Lamna. Pokud bude něco nejasné, zkontaktujte mě přes email, OK?

Do Lamna jsme odjeli lodí. Sedm hodin námi vlny houpaly nahoru a dolů, déšť bičoval malinkou loď plně naloženou zbožím, vážícím snad deset tun. Z toho tak dvě tuny jsem vezl já, a to velmi levně, za poplatek 350 tisíc rupií.

V Lamno jsme si šli prohlédnout uprchlické tábory. Lidé jsou v nich ubytováni ve stanech, které byly zajištěny indonéskými i zahraničními organizacemi. My jsme však později vstoupili do vesnic, kde před námi nikdo nebyl. Potkali jsme mnoho "tradičních" uprchlíků, kteří nebydlí ve stanech, ale v domech příbuzných poblíž hor.

Vybrali jsme dvě vesnice s nejvyšším počtem obětí - vesnici Pante Cermin a Sebet. Tato oblast je velmi těžko dostupná a lidé zde doposud nedostali žádnou humanitární pomoc ani od indonéských, ani od zahraničních organizací. Pouze jedinkrát přišla malá pomoc a to v podobě materiálu dovezeného z humanitárních stanic v Lamno indonéskou armádou TNI. Tato oblast je základnou nepokojů a nebezpečí, proto neexistuje žádná záruka bezpečnosti pro kohokoliv, kdo do ní vstoupí.

Veškeré potřeby pro uprchlíky jsme rozdělili do plastikových balíčků tak, aby každá rodina dostala 3kg rýže, 1kg stolního oleje, 1 kg solených ryb, 1 kg soli, 1 velkou láhev pitné vody a balík sušenek. Celkem bylo balíčků 190.

Se svými dvěma přáteli jsme se přiblížili k ochranné vojenské základně TNI, která je poslední a nachází se nejblíže vesnici Pante Cermin, přestože je odsud ještě další 4,5 km a je přístupná pouze na motorce nebo pěšky. Po cestě do Pante Cermin je navíc nutné přejít dvě řeky. V této oblasti se nachází na 200 uprchlíků, kteří našli dočasný azyl v domech příbuzných.

Dohoda, kterou jsme uzavřeli, zněla rozdělit materiální pomoc ve vesnici Sango, v místě poslední vojenské základny TNI. Poté, co bylo vše rozděleno, jsem řekl, že bych rád věděl, zdali všichni dopravili zboží domů v pořádku a nepřipravili je o něj příslušníci separatistické skupiny GAM. Tak jsme já a můj přítel získali ochranu TNI ke vstupu do vesnice, což je velmi neobvyklé! Byl jsem velmi šťastný, přestože ve mně byla malá dušička, neboť z indonéské armády TNI ve vesnici nikdo nezůstal, ráno přišli a v poledne se vrátili zpět.

Když jsme dorazili do vesnice, byl jsem svědkem smutného života obyvatel zasažených tsunami s mnoha uprchlíky. Starali se o nás, jakoby přijel prezident, všichni na nás byli velmi hodní a ještě více vděční. Neustále děkovali, neboť obvykle sice bývá posláno hodně zboží, ale oni z něj dostanou jen pramálo. Tentokrát si mohli brát sami, aniž by byl přítomen nějaký prostředník, přestože kvůli balíčku museli jít 10 km pěšky.

Situace ve vesnici mi vháněla slzy do očí, byl jsem velmi smutný. Obyvatelé většinou neuměli indonésky. Možná, že se tam ještě vrátím, protože byrokracie v Lamno mě rmoutí. Pro chudé je všechno nejtěžší. Uprchlíci, kteří bydlí ve stanech jsou poměrně dobře zajištění, ale "tradiční" uprchlíci jsou na tom nejhůře :-(

V Lamno jsme přebývali v domě ředitele zdravotního střediska. Bydlelo v něm také dalších šest dětí, sirotků v důsledku tsunami, často jsme od nich slýchali smutná vyprávění. Když jsme odjížděli, odváželi je do Banda Acehu, kde vstoupí do muslimské školy (pesantren) a kde se budou učit.

V Lamno je zhruba 12 zničených škol. Doposud tam neprobíhá výuka, protože stojící školy jsou využívány jako azylové tábory pro potřebné. Lamno se stalo centrem uprchlíků celého "okresu" Aceh Jaya, neboť se sem stěhují všichni i z okolních oblastí. Navíc jsem přesvědčen, že je zde spousta tzv. "tradičních" uprchlíků přebývajících u příbuzných, protože rodinné vazby jsou v acehských vesnicích doposud velmi silné.

A teď co se týče financí: Jelikož byla doprava pomoci lodí mnohem levnější, než jsem předpokládal, zůstalo mi ještě 2 000 000 Rp. Chci za ně pořídit oblečení pro školáky, minimálně pro 10 dětí, a dále využít k zaplacení výdajů spojených s výukou tradičních acehských tanců.

Děkuji, Tenggaro.

A také mám pro vás něco velmi zajímavého, vraceli jsme se totiž helikoptérou australské armády. Bylo to poprvé v životě, kdy jsem letěl vrtulníkem! Ještě jednou mockrát děkuju. Z oblasti, která se dočista zbláznila. Řekněte Míše, ať si před odjezdem do Acehu raději zajde k psychiatrovi, aby se tu z ní nestal blázen jako z mnoha jiných :-)

Murtala

PS: Jsem moc rád, že Míša přijede, protože si momentálně připadám hloupě. Je pro mne těžké sdělovat, co se mi honí hlavou, přestože tu sedím už 2-3 hodiny a sepisuji dlouhý dopis. Zanedlouho Míša skutečnou situaci v chaotických oblastech mimo Banda Aceh bezprostředně uvidí.

Poznámka autora: Michaela Kupková z Tenggary odjíždí do Acehu 10.2.2005.