Tenggara.net

Sdružení pro poznání Indonésie a dalších zemí JV Asie

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma

Zemětřesení v JV Asii: Nejhůře postiženou oblastí je indonéský Aceh

( 0 Hlasů )

Modlitba za oběti z Acehu v metropoli Jakartě Modlitba za oběti z Acehu v metropoli Jakartě
Modlitba za oběti z Acehu v metropoli Jakartě

Mnozí Indonésané tomu zprvu nechtěli věřit. Nebo možná informacím o přírodní pohromě nevěnovali přílišnou pozornost. Koneckonců, jsou na takové zprávy zvyklí - jen za poslední dva měsíce zaznamenali dvě zemětřesení o síle více než 6 stupňů Richterovy stupnice (ostrov Alor a Nabire na Papui). V neděli a v pondělí již sice přinášely televizní stanice první záběry ze severní Sumatry a hovořilo se o tisících obětech, na televizních kanálech se však střídalo zpravodajství s běžnými reklamami a zábavnými pořady. Brzy se však již zástupci indonéské vlády včetně prezidenta mohli o následcích katastrofy přesvědčit na vlastní oči. Televizní společnosti pak odeslaly první záběry ze zdevastovaného Banda Acehu. Indonésie se ocitla v šoku. Odhady počtu obětí se od té doby doposud každý den téměř zdvojnásobují.

Aceh, Srí Lanka, Phuket - kde je hůře ?

V posledních dvou dnech proudí z nešťasné provincie Aceh pouze tragické zprávy, které překonávají nejčernější očekávání. I když je zničení turistických středisek na thajském ostrově Phuket samo o sobě strašné, nelze jej při vší úctě k zemřelým Thajcům i zahraničním turistům srovnávat s katastrofou, která se odehrává v Indonésii. V Thajsku a do jisté míry i na Srí Lance již probíhají záchranné a odklízecí práce, v Acehu se do mnoha míst záchranné týmy ještě ani nedostaly.

Banda Aceh a první (pomalá) humanitární pomoc

V metropoli provincie, Banda Acehu na nejsevernějším pobřeží ostrova je hlášeno přes 10 000 obětí, které se ve většině případů stále ještě povalují mezi troskami. Přesné číslo není známo, jelikož jsou oběti pohřbívány urychleně bez jakýchkoliv obřadů, formalit a dokonce i bez evidence, aby se zabránilo vzniku epidemií. I když byla určitá humanitární pomoc již dopravena na místo, stále ještě velmi vázne. Novináři, kterým byl povolen do Banda Acehu vstup, hovoří o nekoordinovaných akcích. Ve městě docházejí potraviny, chybí přístřeší, palivo na přípravu jídla či pitná voda. Elektřina byla obnovena zatím pouze v nemocnicích a uprchlických centrech. Podle zpravodajky BBC Rachel Harvey je v ulicích vidět i lidi, prohledávající mrtvoly a hledající něco použitelného. Provoz letiště je obnoven, některé indonéské či australské Herkulesy však stále čekají na letišti v metropoli Sumatry ve městě Medan.

Aceh je přes tragické události stále uzavřen

Ačkoliv při své první návštěvě Acehu hovořil premiér Jusuf Kalla o umožnění přístupu zahraničním novinářům a humanitárním organizacím, nyní se hovoří pouze o vpuštění novinářů akreditovaných v Jakartě, ostatní si budou muset řádně zažádat, což může podle indonéských představitelů trvat až dva týdny. Je stěží pochopitelné, že indonéská vláda stále vytváří překážky pro vstup do tak těžce zkoušené oblasti. Jediným možným vysvětlením je paranoidní strach vlády a zejména armády z kontaktů zahraničních pracovníků se skupinami odporu hnutí GAM, a z jejich případného vyzbrojování. Indonéská i zahraniční média a kritici politiky v Acehu však již dlouho poukazují, že mimořádný stav v Acehu je způsoben zejména snahou zakrýt zlatý důl nejrůznějších armádních i civilních představitelů v podobě rozkrádání státních peněz určených pro Aceh, vydírání místních obyvatel, vytváření atmosféry strachu a nenávisti, odstraňování nepohodlných osob. Indonéský nacionalismus vnucovaný Acehu tvrdou rukou totiž často maskuje velmi prosté materiální zájmy a výhody, pramenící z nekončícího konfliktu. Olej do ohně přilévá i GAM (Hnutí za svobodný Aceh), reprezentované představiteli žijícími ve švédském exilu, svým zcela nekompromisním postojem.

Západní Aceh - rozsah tragédie ještě není zcela znám

Mnohé oblasti jsou stále odříznuty od okolního světa. Západní Aceh, oblast obývaná (dříve) půl miliónem lidí, je totiž přístupný pouze po pobřežní silnici vedoucí z hlavního města provincie Banda Acehu na severním cípu Sumatry a v menší míře i od východu po místní silnici snad čtvrté třídy z provincie Severní Sumatra. Vzhledem k tomu, že pobřežní oblast západního Acehu je dlouhá přibližně 600 km, je zřejmé, že se humanitární pomoc do těchto oblastí ještě několik dní nedostane.

K dispozici jsou již letecké snímky ze správního centra oblasti, města Meulaboh. Osmdesát procent města s 50-100 tisíci obyvateli bylo srovnáno se zemí. Počet obětí podle předběžných zpráv zřejmě přesáhne 10 000. Elektřina ani běžná komunikace nefunguje. Určitou nadějí pro přeživší je pouze očekávání vojenských plavidel indonéské armády, přivážejících humanitární pomoc či shození pomoci z letadel. Podobně zasažené jsou města Calang a Tapaktuan, nemluvě o desítkách menších vesnic. Podle některých zpráv je západní pobřeží na některých místech pokryto tisíci těl.

Nejasné zprávy jsou o osudu obyvatel ostrova Simeulue, od epicentra vzdáleného pouze asi 50 kilometrů. Některé zprávy hovoří až o 7000 obětech, jiné o pouze mírné metrové vlně a obětech jdoucích pouze do stovek. Stovky osob se pohřešují také na ostrově Nias v provincii Severní Sumatra, jenž je mimochodem vyhlášeným surfařským rájem. Zřejmě i zde budou pohřešováni někteří turisté.

Poslední odhady naznačují, že jestli se potvrdí předpovědi záchranných a průzkumných týmů, bude obětí zemětřesení v Acehu na 80 000.

Projevy soucitu v celé Indonésii

V tomto neštěstí je potěšitelné alespoň to, že Indonésané z celého souostroví vyjadřují soucit a modlitby za oběti v oblasti, na kterou se mnozí z nich dívali donedávna s opovržením jako na problémové místo. V nejrůznějších firmách a mešitách se pořádají veřejné sbírky. Duchovní představitelé vyzvali k odvolání okázalých novoročních slavností a k poskytnutí těchto prostředků obětem. Nezbývá než doufat, že tyto budou prostředky účelně využity a neskončí v černé díře jako v mnoha předchozích případech. I tak však stojí symbolické gesto mnohých Indonésanů za povšimnutí a zdá se, že země skutečně funguje v dobách krize jako jeden národ. Přes některé místní konflikty, hospodářské problémy, občasné projevy terorismu či etnické intolerance, přírodní katastrofy a všudypřítomnou korupci má země za sebou překvapivě demokratické volby a zdá se, že se sice pohybuje způsobem "dva kroky vpřed, jeden krok vzad", ale správným směrem.

Jen nepodlehnout sebeuspokojení. Nejtěžší zkoušku tohoto roku a zřejmě i příštího má Indonésie právě před sebou - v provincii Aceh.

O situaci v Acehu i jiných postižených oblastech regionu bude TENGGARA.NET nadále informovat v nejbližší době.