Tenggara.net

Sdružení pro poznání Indonésie a dalších zemí JV Asie

  • Zvětšit velikost písma
  • Výchozí velikost písma
  • Zmenšit velikost písma

Pražský gamelan se loučil v Jindřišské věži

( 0 Hlasů )

Indonéská část pražského gamelanu Indonéská část pražského gamelanu
Indonéská část pražského gamelanu

Hudební soubor tradiční javánské hudby Pražský gamelan se po více než dvou letech působení minulý týden ve středu (8.12.) rozloučil s českým publikem skvělým koncertem v Jindřišké věži. Toto pentas perpisahan neboli představení na rozloučenou bylo díky komornímu prostředí v trámoví půdy gotické věže a propojení se zvukem tamější zvonohry silným zážitkem a symbolickým zakončením práce Chrise Stonese, jeho uměleckého vedoucího, kterého pracovní a finanční důvody přiměly k návratu do anglické vlasti.

Skupina devíti nadšenců převážně něžného pohlaví české (4), anglické (1) a indonéské národnosti (jako vždy skvělé ibu-ibu), která pravidelně zkouší v prostorách indonéské ambasády, jíž ostatně nástroje patří a jež fungování souboru významně (mj. logisticky) podporuje, předvedla ve věži čtyři kompletní skladby ze střední Jávy. Odtud pochází i tato originální sada nástrojů, které jsou na rozdíl od zvonů, vyráběných odlitím do formy, vytepány z jednoho kusu kovu, v tomto případě bronzu.

Javánské kompozice pak proložil stejným počtem skladeb mistr zvoník pan Rejšek na carillon tvořený 10 zvony. Závěrem a jednoznačným vrcholem večera pak byla společná improvizace gamelanistů a zvonohry, která byla historicky první událostí tohoto druhu ve střední Evropě a patrně teprve třetí na světě. Výsledkem byl opravdu neotřelý a přitom stále harmonický souzvuk dvou těles, z nichž jedno je laděno v javánské pentatonice a to druhé v klasické západní sedmitónové stupnici. Jinými slovy, mám-li použít otřepaného klišé, hudebníkům se podařilo vytvořit dokonalou symbiózu mezi Východem a Západem. Moje žena, která mě během koncertu pobavila několika trefnými "hláškami", nechtěla jakožto hudební laik uvěřit, že tato dvě hudební tělesa se zde v tomto okamžiku setkávají poprvé a téměř božská harmonie, která prostoupila gotickou atiku, je dílem improvizace. Mohu-li prozradit nepatrné tajemství, gamelanisté se předem dohodli alespoň na tónině a tempu, o to více však bylo fascinující, jak svou improvizací jejich hru obohatil mistr zvoník.

Jakožto bývalý, i když donedávna aktivní člen souboru (na tomto místě se omlouvám za svoji subjektivitu) musím obdivovat výrazné zlepšení celkové sehranosti Pražského gamelanu i hráčské schopnosti jednotlivých hráčů, z nichž většina neovládá hru na žádný "západní" hudební nástroj. To je jen další z řady důkazů, že gamelan musí být záležitostí srdce. A pražští gamelanisté ho rozhodně mají.

Mne osobně nejvíce zaujala, tuším, předposlední skladba zvaná Mugi Rahayu, ve které hráč na bonang panerus Honza Kolodzieyski předvádí úžasné paličkové běhy po hlavicích bronzových puklic, a pak velmi působivá, převážně vokální skladba ve druhé javánské tónině, heptatonickém pelogu, obohacená mystickým zvukem bronzových "banánů" zvaných kemanak.

Je o to smutnější, že vystoupení v Jindřišské věži bylo zřejmě posledním v této sestavě, která má za sebou přes deset koncertů, mj. v Městské knihovně nebo na Setkání cestovatelů v pražském Ládví, podvakráte vystoupila také v Brně (Asijský festival, Tajemná Indonésie) a v neposlední řadě svým výkonem ozdobila slavnostní otevírání Indonéského pavilonu v pražské ZOO.

S odchodem Mas Chrise, který studoval tuto hudbu tři roky přímo v srdci javánské kultury, středojavánském Solu, ale gamelan v Praze snad neumírá. Je si na několik měsíců trochu odpočine. Nový "našlapaný" chlapík (nebo dva) by se měl vrátit v létě ze stipendijního pobytu tamtéž a s nově získanou erudicí pražský gamelan povede. Anebo si Christopher rychle vydělá a vrátí se nám.

Ať bude jakkoli, v této chvíli nezbývá než říci:

MAS CHRIS, TERIMA KASIH BANYAK!!!
Thanks a lot, Chris! Díky !!!