Přestože vystudoval v Praze medicínu, byl vším, jen ne řadovým lékařem. Pobýval v Rusku a v Holandské Východní Indii, byl ve Španělsku a ve Švýcarsku. Všude chodil s otevřenýma očima a všímal si způsobu života i myšlení lidí. Pod vlivem cestovatelské společnosti v domě U Halánků (dnešní Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur na Betlémském náměstí v Praze) a především samotného Vojty Náprstka se nadchl pro sběr předmětů, které nejvíce vypovídají o životě obyvatel různých částí světa. Kromě cestování, etnografie a samotné medicíny byl jeho velkým koníčkem ruský jazyk. Dopisoval si s Tolstým, překládal velikány ruské literatury jako byl Gogol, Ostrovský i samotný Tolstoj, psal o Turgeněvovi.

Kdo tedy byl Pavel Durdík, výrazná osobnost druhé poloviny 19. století s mnoha znalostmi a zájmy?

Před několika dny vydalo Nakladatelství Lidové Noviny v rámci své edice Dějiny států dlouho očekávané Dějiny Indonésie z pera českých indonésistů Zorici Dubovské, Tomáše Petrů a Zdeňka Zbořila. Protože se jedná o první knihu svého druhu v českém jazyce, neměla by uniknout pozornosti zájemců o vše indonéské.

Jeho charisma bylo pověstné, plamenné projevy elektrizující. Prostí lidé jej uctívali jako javánského sultána obdařeného božskou silou a prali se o zbytky jídla, které nedojedl, aby získali alespoň zlomek jeho kouzla. I on sám byl přesvědčen o své historické důležitosti pro Indonésii, kterou sjednotil a zanesl do světových map. Kdo ale ve skutečnosti byl Sukarno, první prezident Indonésie?